,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

,,Jsme jediná osoba, která může účinně změnit svůj život. "

Středa v 0:17 | Kristýna Mendlová |  Střípky z mé mysli
Zdravím všechny čtenáře u nového článku na téma týdne. Tentokrát je to téma: ,,Kdybych tak mohla změnit svůj život. ".
V hlavě se Vám najednou vynoří spousta věcí, které by jste změnili. Některé jsou možná nepotřebné a povrchní, protože opravdových změn se bohužel většina bojí. Někteří možná hledí smutně do minulosti a říkají si, jak by to a to udělali jinak. Ale proč bychom si měli říkat: ,,Kdybych tak mohl/a"?, když MŮŽEME. Ano, každý z nás může. Chápu, že mnohdy to stojí mnoho úsilí, ale nikdo jiný, než my, náš život nedokáže změnit.
Dřív jsem svůj život neřešila. Byla to pro mě složitá a nesmyslná rovnice. Brala jsem to tak, že je život zlý a osud svině. Já ho změnit nedokážu. A tyhle myšlenky mě ničili. Hledala jsem za vším jen to špatné a vůbec mi nedocházelo, že i nejhoršímu okamžiku v životě budu za pár měsíců říkat zkušenost, co mě probrala.

Dnes už kvůli jistým, dost ošklivým, událostem mám lepší nadhled a vím, že všechno je to v hlavě. Ze všech těch klacků, co život hází pod nohy, je třeba brát si zkušenost a poučit se.

Možná nadávat na život je jen mrhání času, který můžete strávit plánováním lepších zítřků.

Je třeba snít. Každý z nás má nějaký sen. Něco, co ho naplňuje. A i přesto, že se zdá nereálný je třeba hledat řešení a ne výmluvy pro svoje svědomí. Nikdo jiný, než my sami, to neudělá. Každý si musí svůj životní cíl určit sám.

Hlavní je řídit se srdcem. Tím, co opravdu chceme. Něco pro ty sny dělat, aby se mohli uskutečnit.
Chce to opravdu chtít. A pak začíná ta změna.

Na konci čtvrtáku jsme dostali od naší třídní učitelky knihu Malý princ ( Naprosto dokonalá kniha, kterou by si měl mnimálně jednou každý přečíst.) a každý tam měl napsaný jiný citát. Já tam mám napsáno: ,,Jsme jediná osoba, která může účinně změnit svůj život. " A naprosto s tím souhlasím . A možná i přečtením Malého prince se můžete inspirovat a měnit.



Doufám, že Vás můj článek nenudil a naopak inspiroval k zamyšlení se nad vlastními kroky.

S láskou Vaše Týnuš ♥
 

Mlhoviny snění

Úterý v 22:41 | Kristýna Mendlová
Temně modré plátno z mlhy
z tajemných, kouřových hlubin
plné hvězd
a jejich prachu
sny, co dřímaj na oblaku
mlhovin
a jiných světů
kde čekají na osvětu
protkány tisici přání
o nichž málokdo má zdání.
svobodné duše, jež sní.

Šepot

21. června 2017 v 23:02 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Šepot,
tanec do ticha.
Dnes každý někam pospíchá.
A není kam.
A není proč.
Jen zastav,
chvíli stůj a zůstaň,
v šepotu křídel motýlích.
 


Maturita za mnou, ale co teď?!

21. června 2017 v 22:57 | Kristýna Mendlová |  Střípky z mé mysli
Zdravím všechny čtenáře mého blogu.
Po dlouhé době se Vám konečně ozývám. Maturita je úspěšně za mnou, ačkoliv jsem to vůbec nečekala a celý život přede mnou.
A najednou je tu ta otázka. Otravná a vlezlá. ,,Co bude teď? Najít si práci? Kde? Co vlastně chci dělat? " Je to vážně až trapné nevědět, kam to chci dotáhnout v životě.
Avšak nakonec tu byl plán. Ano, dětinský a aź nereálný. Tak se mi alespoň jeví. Prostě si seženu brigádu či práci ať je jakákoliv a za půl roku bye bye a razím do Anglie jako au pair!
Plán skvělý, vyšlo by mi to s minimální mzdou do ledna tak, abych si stihla vše zařídit, nakoupit ( potřebuji akutně nový notebook a mobil abych nezůstala trčet třeba na letišti a neměla si odkud zavolat :-D ) , platit najem našim...Jenže to bych nejprve musela sehnat práci.
Je to zvláštní jak blbě si teď připadám. V naší vesnici ( ono je to město, ale je to prostě prdel světa) je až moc dobře známá pověst mého otce. Pověst řekněme nehezká, diky které se zkazila pověst i má, už coby dítěte v první třídě, kdy pečlivé maminky zakazovali svým dětem aby se se mnou kamaradili. Ale copak vážně za to, co se v naší famílii dělo můžu já?!
No, uteklo od té doby mnoho let a já se snažila. Vždyť nejsem kuřák, ani si nelibuji v alkoholu. Mám svou vlastní hlavu. Baví mě sport, čtení, psaní. ...a tak jsem nejen černou ovcí rodiny, ale i v celé vesnici kde bydlím. A tak se nemohu divit tomu, že mě jen vidí někdo žádat o práci a nevezme mě. Myslí si, že jsem stejná. Škoda no. Snad se něco najde říkám si denně. Opravdu se bojim toho, že k té Anglii nedojde. A to bych jela tak ráda ačkoliv si mohu jen domyslet ty hádky doma. Pomalu mě to irituje. Nechci strávit svůj život touhle rutinou. Ráno vstát, jít do práce tam kde mě to nebaví, přijít domů a být sama. Jak jsem čekala, najednou jsem úplně sama. Všichni přátelé jsou zničehonic jen známí a jsou vzdálení tak, že nemám šanci se s nima vidět. Je to smutné, uvědomit si tohle všechno. Nikdy jsem se svým ,,přátelům" nesvěřovala s problémy, které skutečně mám. Už jen ty ,, menší" jim přišli neuvěřitelné. Opravdu o tomhle všem, svém budoucím životě začínám opět pochybovat.
Nevidím tu nikde smysl. Jediné, čeho se teď mohu chytit je právě strávit alespoň půl roku v Anglii. Řeknu Vám jedno - když jsem byla na praxi v Londýně, cítila jsem se sama sebou i přesto, že jsem nebyla angličan. Mnohem vic jsem se tu citila doma. Možná právě to mě tam tak láká. Ale chci tam. Chci mít alespoň nějakou věc, na kterou budu hrdá. A toho se nikdy nevzdám i kdyby to mělo přijít až za půl roku. Bojím se. Je to cizi země. Anglicky umím jen trochu, abych se dorozuměla. Ale to se společně s hlídáním dětí a uklízením dá zvládnout. Člověk musí věřit. Tak držte palce ať najdu alespoň nějakou good work a můžu být au pair.
( To jsem se zas rozepsala sakra :-D )

Vaše Týnuš ♥

A nezbylo ti nic.

7. června 2017 v 14:16 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Ticho a jen stín funebráka
když se smráká
kráčejíc pro duši tvou
noční tmou
smí spatřit křídla snů
černých havranů
jak s křikem v tmách se ztrácí,
oči jim v temnotě září,
když tvoje zhasly
a nezbylo ti nic.
Už nikdy víc.
Nic k vědění
nic k snění.
Ani k bdění.
A konec je tak blízko.
tvé tělo v hloubce nízko.
Oni slétají se níž.
S poslednim úderem času
lehká jest zemská ti tíž.

Výsledek obrázku pro raven at night

Další články


Kam dál