,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Říjen 2013

Proč pláčeš?

15. října 2013 v 20:51 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Procházíš parkem půlnočním,
procházíš,přemýšlíš,pláčeš,
proplouváš potichu přicházíš,
pláčeš.
Proč pláčeš?
 
Přemýšlíš,povzdechneš,posmutníš,
Pláču. Proč ptáš se: ,, Proč?" ?
Pomalu přemýšlím,
ptám se,
,,Proč pláču? Proč,proč, proč?"
 
Pomalu proplouvám prázdnotou,
Potichu,potají pláču,
Pro pravdu,
pro pouto překrásné,
pro pevné,překrásné pouto.
 
Padám propastí,
Proplouvám prázdnotou,
Prozírám proradnou pravdu,
Proč pomalu pouto přetrháváš,proč?
Povíš pak pravdu?
 
Padáme propastí pouhých pravd,
Prázdnou,potichou pastí,
Padáme pomalu,
prožívám pád,
proč pravda přetrhla pak pevné pouto?

ÚZKOST

12. října 2013 v 10:19 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Krásný svět je,
pro mě ted ne,
mám duši zborcenou
a pohled smutný,
bolí mě zklamání,
které jsi způsobil,
bolí mě úzkost
a ta mě ted souží.
Chci chvíli spát,
však nemohu proč?
Nemohu jít tou ztracenou tmou,
nemohu cestou jít,
když ostny tu jsou,
bojím se doby
až přijde můj boj.
Nechci tu stát
a strachem se třást,
nechci být zlá
a vztekle řvát,
chci chvíli stát
a vydechnout,
však nemohu pořádně
se ani nadechnout...

TAJNÁ LÁSKA

10. října 2013 v 21:31 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Každé ráno potkávám tě,
každý den chci s tebou být,
každé ráno,
pořád vlastně,
toužím jedno mít.
 
Toužím po tom vidět tě zas,
jak kolem mě procházíš,
toužím,
doufám,
že tě jednou, budu moci mít.
 
Každý večer tajně doufám,
že tě potkám náhodou,
miluji tě,
to vím jistě, ty však ani náhodou.
 
Každý večer,
každé ráno,
toužím jenom tebe mít,
chci tě líbat,
miluji tě,
to ty ale nevidíš.
 
Každou noc,
když chystám se snít,
doufám tajně v představách,
že tě jednou budu moct mít,
za ruku tě víst.
 
Každou noc
si sním o nás dvou
a každou chvíli v představách,
že budem jednou jedna dvojice
a všechno bude fajn.

BOJ S PRÁZDNOTOU

9. října 2013 v 15:34 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Když ploužíš se cestou trnitou,
kde světlo tak úplně není,
tak pomsta se zdá být velikou
a k pláči je celý vesmír.
 
Když uhasne naděje,
začíná válka,
tak srdce ti ostrý trn ničí,
ten koho miluješ
ten stane se najednou pro tebe někým cizím.
 
Když pláče tvé srdce,
když nemáš chuť žít,
nevíš co dělat,
nemáš kam jít.
 
Den za dnem co utíká
se pro tebe vleče
a slza po tváři potají teče.
 
Své srdce ukrýváš
a city své tajíš,
před sebou,
před nimi,
však neuchráníš.
 
Láska ta zhasíná
a chlad duši ti ničí,
najednou sama jsi,
zůstalas ničím.