,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Únor 2015

Strach uvnitř nás

22. února 2015 v 13:05 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Jedna nová na téma týdne. Usmívající se

Uprostřed pustiny,
ztracená v mlze,
procházím houštiny
nevím co bude.

Dneska je dnes
a zítra kdo ví,
strach uvnitř nás
je horší než dřív.

Jdeme přes koleje
vlastního života,
zbývá nám naděje
v našeho pilota.

Žít se má naplno,
ty dnes jen přežíváš,
strach tě už pohltil,
lásky moc nevnímáš.

Chtěla bych vrátit čas,
před tohle bludiště,
než jsme se vydali
na tohle kluziště.

Než láska shořela
spálil ji žár,
než zůstal nám na srdcích krvavý šrám.

Přemýšlení nad nicotou a ničím...

19. února 2015 v 20:29 | Krisstee
Jen tak se propadnout do nicoty a ze dne na den přestat existovat...být volná a nespoutaná morálkou dnešní společnosti.
Za každou cenu si muset najít kluka jen aby jste byli in? Seru na to co je nebo není in...seru na všechno... už mě nebaví žít podle těch Vašich rádoby pravidel, kde je všechno perfektní, protože tak to prostě není, alespoň mě se to nelíbí.
Píšu tady sračky o ničem, které nikoho ani nezajímají, ale já se musím vypsat.


Co je teda lék na všechnu bolest dnešního světa? Vypsat se ze všeho toho co mě už dlouho dusí... je to jako když se Vás někdo pokouší utopit ve vodě a vy se snažíte nadechnout....A pak se to stane, Vy se stejně nadechnete....A buď už je po Vás a jste mrtví... A nebo ne a nadechnete se vzduchu nad hladinou.... a žijete dál s pocitem toho, že Vás tu nikdo nechce a to je ten důvod proč tu ještě být...Nikdo Vás nechce a proč jim dělat radost a nechat se znovu stáhnout na dno...až na úplné dno, které se zdá být horší jak smrt a vlastně jen ta se zdá být jediným východiskem z těch sraček do kterých Vás ostatní dostali... Ale nebudeme směšní...dostali jste se tam sami....Serte na to všechno co Vás svazuje jako kámen a drží Vás ve vodě...Buďte silní a vyplavte nad hladinu a ukažte světu úsměv a serte na to, co si o Vás okolí myslí.... Ukažte světu že i přesto, že máte sto důvodů přestat žít, máte tisíc důvodů se smát. Jen to je lék na všechnu bolest... Na všechno srát a žít na maximum.

Netušíš

19. února 2015 v 20:15 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Další ze starších :) nepřidávám nové protože zažívám další psací krizi... :/
Moc ráda bych už něco zase napsala, ten pocit a chtění psát tu je, ale zároveň chybí inspirace.
Nemá někdo z Vás nápad o čem bych mohla psát? :)

Každým dnem,
kdykoliv tě vidím,
pro mě jsi přítelem,
já pro tebe cizí.

Když kolem mě procházíš,
ani nevíš,
kdo jsem,
co skrývám,
za city se stydím.

Je pro mě vzácné,
když se ohlédneš
a do očí krátce mi pohlédneš,
když úsměv svůj dáš mi
když se otočíš,
Jsi pro mě zvláštní a jinačí.

Ještě jednou

14. února 2015 v 11:58 | Krisstee |  Básničky
V minulém článku jsem slíbila, že zveřejním své starší básničky, tady je jedna starší ( asi jen rok stará) tak snad se bude líbit :)

Ještě jednou zavzpomínám
na ty krásné chvíle,
v utrpení nacházím zas
své vzdálené cíle.

Jedna chvíle
v pohrdání citů mých
i tvých,
proč jsem to jen neviděla,
a slyšela jen smích.

Hledala jsem někde,
kdesy,
kde nebylo o co stát,
teď mě bolí vzpomínání
a to co se mohlo stát.

Zavřu oči,
nadechnu se,
je čas zase vstát,
najít místo,
pevnou zemi
kde mi bude fajn.

Hledala i milovala
avšak pouze já,
nevím proč tak náhle shořel,
tenhle příběh náš.

Možná že to byl jen osud,
co nám něco hezké přál,
avšak něco zničilo to,
něco jménem žár.

Projekt: Já jako básník

8. února 2015 v 16:15
Autor projektu: http://klub-basniku.blog.cz/1408/ja-jako-basnik

Rozhodla jsem se zúčastnit jednoho projektu. Ten spočívá v zoodpovězení pár otázek, ohledně psaní básní.
Toto jsou otázky, na které Vám odpovím. Usmívající se

Otázky:

1. Jak ses dostal/a k psaní básní?

Náhodou. Dříve jsem se pokoušela psát texty písniček....a najednou jsem začla psát básničky :D

2. Kde bereš inspiraci při psaní básní?

Ve svém aktuálním rozpoložení :) Když jsem v ,,depkách", když jsem štastná, a když se děje něco, co ovlivňuje můj život :)


3. Zúčastnil/a ses někdy nějaké básnické soutěže?

Ano :) a u jedné je dokonce menší úspěch :)
odkaz: http://knihy.idnes.cz/literarni-nadeje-ceske-republiky.html

4. Na jakém místě se ti básně píší nejlépe? A kde s obtíží?
V tiché místnosti, v pokoji, ve škole... moc mi nejde psát třeba v autobuse, nebo když mi někdo kouká přes rameno :D

5. Jaká témata básní si vybíráš nejčastěji?
Depresivní: láska.nenávist, sebepoškozování, sebevražda....

6. Jak vypadaly tvé první básně?

Někdy je zveřejním, ale byly nic moc :D

7. Myslíš, že se zlepšila tvá úroveň básní od té doby, co jsi začal/a psát?

Určitě ano :)

8. Používáš pomůcky jako rymy.cz/sk? Jaký na ně máš názor?

Ne. :)

9. Chtěl/a bys vydat sbírku básní?

Plánuju to :)

10. Popiš několika verši svoji momentální náladu.

Jako noc se střídá s dnem,
střídám smutek s úsměvem.

Je mi různě.
Je mi fajn.
Jednou smích
a potom pláč.

Jako léto střídá zima,
uvnitř žár
a potom zima.
:)

1.část

7. února 2015 v 22:28 | Krisstee |  Povídka:In Fine ( v koncích)
Odkaz na Prolog: http://written-angels.blog.cz/1410/prolog

Probudila se. Zdál se jí zase jeden z těch zlých snů, které se jí zdály čím dál častěji. Byla tam sama. Stála na kraji útesu a plakala. Nevěděla proč. Pak skočila.
Podobné sny se jí začaly zdát už od jejích 13 let. Děsilo ji to. Byl to jen sen, ale zároveň jí to přišlo jako deja vi. Někdy to už zažila. Ale jak by to sakra mohla zažít, když se ty sny odehrávali v minulosti?

Bylo kolem 5. Hodiny ráno a když usoudila, že už neusne, oblékla se a šla se proběhnout.

Milovala běh. Když běžela, připadala si volná jako pták. Plná energie jako vodopád. Nemyslela na nic. Jen běžela s čistou hlavou- a právě to na tom milovala nejvíce. Nemusela přemýšlet, kde je teď její otec, jestli v hospodě, nebo někde v příkopě. Její otec byl alkoholik. Nebyl doma někdy i celé dny, a když byl, tak jen spal a nadával.
Její maminka umřela, když jí bylo 10 let. Chyběla jí. Tak moc…

Začalo sněžit. První sníh v tomhle roce. Zastavila na kraji parku a koukla na nebe plné hvězd. Sedla si na lavičku, jen tak koukala a přemýšlela.

,, Krásné, že ano?" Vyrušil ji hlas poblíž ní. Lekla se a málem zaječela. Vedle ní na lavičce seděl celkem pohledný chlapec. Měl černé vlasy a nebesky modré oči. Podle účesu odhadla i to, že je nejspíš emař stejně jako ona.
,, Jsem se tě lekla…." Vydechla jsem…Ale máš pravdu, je to nádherné" odpověděla jsem na jeho otázku.
,, Promiň, nechtěl jsem tě vylekat…" začal se omlouvat…chodíš sem často?" Zeptal se mě.

Usmála jsem se na něj. Byl fakt nádhernej a milej. ,,Celkem ano, a co ty? Ještě jsem tě tu nikdy neviděla….tebe bych si určitě pamatovala"
,,Teď jsem tu poprvé, nemohl jsem usnout kvůli nové škole,o víkendu jsme se přistěhovali"
,,aha, tak to tě tu někdy musím provést" reagovala jsem rychle, tenhle kluk byl boží a já ho rozhodně toužíla poznat víc…..Pokračování příště :)

Do komentářů napište jak se Vám líbí, budu moc ráda :)

Proč soudíme, když neznáme?!!!

7. února 2015 v 20:38 | Krisstee
Předsudky jsou všude kolem nás. Kdo z Vás někdy neřekl, nebo si nepomyslel něco špatného o druhém, aniž by o něm něco věděl, nebo alespoň znal daný problém?

Soudíme všechny kolem nás na první pohled. Koukneme se na tlustého člověka a okamžitě si pomyslíme: ,,fuj, to se neumí ovládat?!" A třeba si ani neuvědomíme,že ten člověk za to třeba ani nemůže a je nemocný. A co třeba předsudky o emo stylu? Kdekdo když se řekne emo, si myslí že se řežete. Ale pokud se někdo sebepoškozuje, tak to je psychický problém, kterým může řešit problémy kdokoliv z nás. O člověku, který je hubený si pomyslíme, jak moc se asi musí omezovat, a že určitě hladoví a možná má anorexii, ale tak to vždy být nemusí. Znám pár takových lidí, a ti si moc přejí přibrat, ale prostě nemůžou ačkoliv toho sní za den spoustu a ani nemají tolik pohybu. A co třeba spolužáci, kteří mají dobré známky? Hned si myslíme, jak se doma ,,šprtají" od rána do večera a oni přitom ani nesáhnou na učení.... Ano, i já takového člověka znám. Mě osobně někdy stačí jen dávat pozor v hodině, a před písemkou to jenom ,,oživit". I když zrovna teď se kvůli nechtěnému přestupu na jinou školu skvělými známkami chlubit nemůžu... A postupně se dostáváme k lidem co mají špatné známky. Co když tím chtějí něco naznačit? Co když jsou ve skutečnosti chytří, jen chtějí upozornit, že se něco děje, že se jim něco nelíbí?! Ale odsuzujeme i kvůli barvě pleti, národnosti apod., a tak jen odsuzujeme a odsuzujeme. Někdy třeba oprávněně, jindy zcela mimo a neapravedlivě.

Tímto článkem jsem jen chtěla nastínit to, jací skutečně jsme. Měli bychom se nad sebou zamyslet.
Ne vždy je člověk takový, jaký si myslíme, že je.
Múžeme tím hodně ublížit. A jednou se to může obrátit třeba i proti Vám.

Duše

4. února 2015 v 17:30 | Krisstee |  Básničky
Opuštěná duše,
po poušti se loudá,
ztracená je v mlze,
v samotě se toulá.

Její oči jsou tak prázdné,
nikdo do nich nehledí,
smutek, slzy,
bolest, zloba,
každý ji jen přehlíží.

Přežívá snad,
či jen čeká,
sní svůj krásný sen,
nicota ji pohltila,
srdce bolí jen.

Už neví
jak slunce svítí,
v temnotě je pohřbená,
už ztratila všechnu víru,
že vše bude fajn.