,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Báseň o sebepoškozování

17. června 2015 v 13:51 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Tohle téma mě zajímalo, a tak jsem se pokusila vcítit do lidí co mají tento problém, snad se mi to povedlo...


Temná je propast,
v myšlenkách mých,
jak černá propast
se zvětšuje víc.

S každou tvou zradou,
co uvnitř mě bolí,
všechen stesk,
bolest,
strach,
ukrývám uvnitř.

Pod maskou přetvářky,
na dně vých sil,
jen žiletka v úzkosti
je přítelem mým.

Nechci se zabít
- i když, proč žít?
Snažím si ulevit,
chci dýchat a žít.

Toužím jen přemoci,
ten pocit bezmoci,
s žiletkou v ruce
už není mi pomoci.

Do kůže zajíždím,
stačí pár řezů,
v každém tom říznutí
je trochu jedu.

Ten pocit úlevy,
neumím popsat,
pak výčitky svědomí:
,,Jsi blázen?! Už přestaň!"

Na malou chviličku,
cítím se líp,
zítra však s žiletkou,
chtít v koutě se skrýt.

Dnes je to naposled,
říkám si denně,
avšak vždy se smutkem
vrátím se věrně.

Je to zlý, bludný kruh,
kolotoč krve,
se strachem,
s bezmocí
válčit mi nejde.

Jak říct si o pomoc,
jak vykřičet přání?
Své temné tajemství
přísně si chráním.

Jak říct,
že chci pomoc,
i když ji odmítám?
Jak jen s tím přestat
a problém svůj neskrývat?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama