,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Září 2015

Zlomená

22. září 2015 v 16:16 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Už neviděla budoucnost,
už nechtěla žít,
dál nesnesla tu přítomnost,
když už nemohla snít.

Snad ještě kousek její víry
hořel v ní,
však zhasl.

Na kolejích sedí sama,
strůjcem svého času.

Už nebaví ji bojovat,
nechce hry plné lží,
stále myslí na minulost
a to co mohlo být.

Už není nikdo komu věří,
ani žádný cíl,
tak na koleje sedla si,
teď chce si život vzít.

Kdo víru jí dá
v prostřed noci,
když všichni kolem spí?

Teď vlak už jede
a tlak stoupá
no snad už je jí líp,
na kolejích její srdce přestalo navždy bít.

Nad propastí

22. září 2015 v 16:09 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Jako na houpačce,
nahoru a dolů,
létám nad propastí
a padám zas a znovu.

Padám do propati
těch věčných lží
bořím se do tmy a starostí.

Je to jako na houpačce
furt nahoru a dolů,
však stále mám ten pocit,
že padám zas a znovu.

Že padám do tmy
a čím dál víc,
topím se v propasti
těch věčných lží.

Ozvěna samoty

22. září 2015 v 16:05 | Kristýna Mendlová |  Básničky
V očích jí ozvěna samoty zněla
a krev místo slz na tvářích měla.

Byla tak sama,
už takhle nechtěla žít,
smrt se jí ujala navěky vzít.

Už není trápení,
už nejsou slzy,
zbyla jen ozvěna
té lidské zloby.

Ztrácím

22. září 2015 v 16:02 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Už zase se ztrácím do temnot,
v očích mám mžitky
a zapomínám slova.
Zapomenout tak na všechno
a někde jinde začít znova.

Už zase se ztrácím do temnot,
slzy se přes víčka tlačí ven,
jediné co stále přeju si,
je odejít ze světa ven.

Podzimní melancholie

22. září 2015 v 15:58 | Kristýna Mendlová
Miluju podzim!

Představte si tu nádhernou atmosféru, když se procházíte parkem...
Jdete po koberci z barevných listů, cestu vám lemují nádherně barevné stromy, vlasy vám cuchá jemný vánek...

Kolem vás jsou samé barvy, které vám nosí tolik inspirace k psaní a tvoření celkově. Máte o čem psát, máte chuť psát...podzimní melancholie vás nutí neustále přemýšlet.
A nekončí to jen u psaní...
Mám mnohem větší chuť číst a kreslit si...
jen tak sedět v křesílku se šálkem kávy s knihou v ruce a snít.

Možná je to tím že jsem prostě ten typ depresivního, přemýšlivého člověka, ale osobně podzim právě kvůli této melancholické atmosféře miluju.

A jak je to s podzimem u vás?