,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Listopad 2015

Soutěž

13. listopadu 2015 v 14:06 | Kristýna Mendlová
Ahojky všem, chtěla bych Vás moc poprosit a váš hlas do soutěže :) Je nutné se pro hlasování zaregistrovat a poté můžete hlasovat jednou týdně :)


Za Vaše hlasy budu moc vděčná,
Vaše Týna :)

Tichý zabiják

13. listopadu 2015 v 13:56 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Pořád se bojíš,
že potkáš minulost
a v kouři z cigaret
vzpomínky mizí.

Stále jen čekáš,
tak nevnímáš přítomnost
a bolest na duši
ti není cizí.

Stále se vyptáváš,
co bylo včera
a je ti jedno
co bude dnes.

V očích tvých zhasla
poslední jiskra,
utopit vzpomínky
ve vínu chceš.

Utopen v žalu,
bez kontroly nad životem,
píšeš teď dopis
posilněn alkoholem.

Klepeš se,
cítíš strach,
chceš to však vzdát.
do žíly poslední dávku si dáš.

Zlatá tvá dávka,
poslední naděje,
do krve mísí se,
nikdo se nesměje.

Srdce tvé naposled
se smutkem zabuší,
nad osudem feťáka
se ne každý zasmuší.

Možná

2. listopadu 2015 v 8:37 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Možná čekáme v přístavu iluzí,
čekáme na loď ze snů,
s níž představy snů našich ožijí
a konečně najdeme cestu.

Možná hledáme smysl života,
tam kde nemá to skutečnou cenu,
přitom on stojí stále vedle nás
ale každý ho přehlíží v hněvu.

Možná hledáme překážky bez zábran,
hledáme chyby kde nejsou,
jenom čekáme v životě na zázrak
ale zázraky tu nikde nejsou.

Tahle ze mě doslova ,,vypadla" dneska ráno, tak snad se líbí :)

Smutná píseň - kratší hororová povídka

2. listopadu 2015 v 8:30 | Kristýna Mendlová |  Povídky
Byla noc.
Nevěděla kolik je hodin,
netušila ani to, co tu dělá a jak se sem dostala.
Rozhlédla se kolem sebe - jen pustý, černý les...
Najednou zafoukal vítr...
zaposlouchala se do zpěvu stromů, ten zpěv zněl tak krásně a smutně...
Najednou zaslechla kroky, jemné zapraskání větví a zašustění listí.
Otočila se, ale nikoho nespatřila...
Náhle ucítila teplý dech na svém krku, ale nikdo krom ní tam přece nebyl, nebo snad ano?
Po zádech jí přejel mráz a krev jí ztuhla v žilách. Nemohla se pohnout.
Opět ta píseň. Ta krásná smutná píseň stromů. Ucítila bolest v zádech a teplou krev stékající na zem. Bodnul ji do zad.
Ani si to nestačila uvědomit.
Podruhé.
Potřetí.
Upadla na zem.
Zbylo jen ticho a šum stromů zpívající tu krásnou, smutnou píseň...