,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Prosinec 2015

Shrnutí roku 2015

31. prosince 2015 v 21:30 | Kristýna Mendlová
Milí čtenáři mého blogu,
je tu už večer, kterým končí starý rok a začíná nový. Připadá mi to jako ukončení nové kapitoly, nebo ještě lépe - dočtení knihy. Teď tu před Vámi leží zavřená a je na čase si vše shrnout.
Dala jsem si hned na začátku roku předsevzetí, jediné dvě: přečíst více knih, než v předchozím roce a to se mi podařilo - Přečetla jsem celkem 47 knih, tedy o 6 knih více než loni. Další z mých předsevzetí bylo napsat více básní, což si myslím jsem zvládla - 31 básniček je opravdu dobré číslo, vzhledem k mému častému výpadku inspirace.
V roce 2015 jsem poznala spoustu nových lidí, některé ráda a některé bych raději nepoznala. Přesto všem děkuji, neboť si myslím, že to poznání v každém případě rozšířilo můj okruh přátel a ovlivnilo mou osobnost.
V tomto roce jsem uskutečnila i svůj malý, šílený sen - obarvila si vlasy na modro a ostříhala se do emo stylu. Musím uznat, že pozornosti jsem měla opravdu hodně :D
Jen cestou do obchodu, školy, či jen tak ven budila má barva zajímavé výrazy ve tvářích lidí. Spoustu komentářů typu: ,,Podívej, ta má hustý vlasy!", ,,To se dneska nosí?", ,,Jů, máš hezký vlasy" a spoustu dalších.
Za pár týdnů jsem mohla ve městě potkávat kopírky :D Ano, ani ne za měsíc jsem potkala pár crazy obarvených lidí. Nemyslím to slovo kopírka špatně, je dobře že se nebojíme jít proti proudu, jen nás nesmí být moc.
Za tento rok jsem prožila pár depek (opravdu jen pár?), ale zase jsem se zvedla a dokázala se smát s ostatními. Probudila se ve mně i moje skutečná šílená bytost, schopná dostat záchvat smíchu z čehokoli, nebo třeba mňoukat a štěkat na sebe s kamarádkou na ulici cestou do školy. Ano, tohle vše je u nás normální :D
Ačkoli jsem se tomu dosud bránila a nebylo k tomu naštěstí moc příležitostí, poprvé jsem se svezla záchrankou, neboť mě během vánočního úklidu chytla ledvinová kolika. Bohužel jsem tedy Vánoce strávila v nemocnici. Když jsem se vrátila, nestihla jsem ani vybalit a rovnou jsem balila znovu a co nevidět - druhý den po propuštění večer jela zas :DD
Teď jsem doma druhý den a jelikož ježíšek mi donesl notebook, píšu tento článek. Doufám, že příští rok bud opět plný inspirace, skvělých lidí, nových komentářů a knih. Tímto bych ráda Vám všem popřála krásný a šťastný Nový rok 2016, plný zdraví, lásky, štěstí a všeho co si přejete.
Vaše Týna :3



Ponurá samota

18. prosince 2015 v 13:47 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Za oknem bílo,
venku je sníh,
vánice, zima
a dětský smích.

Z okna se dívám,
v teple domova
v duši mě sžírá
ponurá samota.

Ponurá samota
a bolest na duši,
Štědrý je den,
snad úzkost mě zadusí.

Snad smrt mě unese
z životní tísně,
poslouchám dokola
vánoční písně.

Vánoční písně
- iluze radosti,
pocit, že zmizely
všechny ty starosti.

Pak projdu pokojem
prázdného bytu
a zjistím najednou,
že schází mi tu.

Osoba se srdcem,
které jsem dala,
osoba, co si jej
ode mě vzala.

Stín, co se mihl
a s pláčem odešel,
jen mojí vinou
teď na smyčce oběšen,

Dávám si za vinu,
žes tiše odešel,
chci utéct za tebou
Vánočním expresem.

Se sklenkou vína,
přemýšlím nad smrtí,
s pistolí u spánku,
"Prásk" není již pomoci.

Za oknem bílý sníh
tiše se tetelí,
utíkám za tebou,
nic mě už nebolí.




Bez křídel

18. prosince 2015 v 13:29 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Temná je doba,
temnější,
než skrýváš uvnitř sebe,
chtěla bys křídla mít jako dřív,
však shodili tě z nebe.

Kapky děště na tvář tvou padají,
to prší jemný déšť,
v nebi už dávno tě nechtějí,
zlem nechala ses svést.

V srdci tvém žhnula vášnivá
a slepá láska věrně,
do křídel tvých ti vstoupila,
pak spálila je němě.

Teď andělem jsi na zemi,
bez křídel,
lásky,
v kletbě,
na dešti stojíš v ulicích
a s pláčem prosíš něžně.

Dnes andělem jsi bez křídel
a bez toho jež si chtěla.
Teď koukáš v mysli do oken
na dvě prokletá těla.

Teď andělem jsi na Zemi,
bez křídel
a chceš létat.
Pak dívkou bledou pod zemí,
spíš navěky, už zcela.

Dřív byla dívka andělem,
křídla zlámaná měla.
Dnes mrtvou dívkou pod zemí
je dívka co tě chtěla.

Citový deficit

18. prosince 2015 v 13:14 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Až jednou navždy spadneš na dno,
nebudeš vědět kudy jít,
až květiny něžně jí položíš na hrob
a nebudeš moci odejít.

Jen příroda bude tvůj věrný přítel
a tráva tvá deka vonící,
slunce bude tančit,
jak tehdy věta,
po rtech tvých tiše bloudící.

Pak obrazy spojí se v jeden celek
a co teď tak strádáš vidíš zas,
ten ladný pohyb jejího těla,
ten její úsměv, její pláč
- teď slyšíš, vidíš, cítíš zas.

Až skončí ta chvíle se slzou v oku
s další na tvé tváři ploužící,
když odejdeš zbyde ti jenom něha
a vzpomínky tvou duši soužící.