,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Citový deficit

18. prosince 2015 v 13:14 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Až jednou navždy spadneš na dno,
nebudeš vědět kudy jít,
až květiny něžně jí položíš na hrob
a nebudeš moci odejít.

Jen příroda bude tvůj věrný přítel
a tráva tvá deka vonící,
slunce bude tančit,
jak tehdy věta,
po rtech tvých tiše bloudící.

Pak obrazy spojí se v jeden celek
a co teď tak strádáš vidíš zas,
ten ladný pohyb jejího těla,
ten její úsměv, její pláč
- teď slyšíš, vidíš, cítíš zas.

Až skončí ta chvíle se slzou v oku
s další na tvé tváři ploužící,
když odejdeš zbyde ti jenom něha
a vzpomínky tvou duši soužící.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé básničky?

Ano
Ne
Trochu....jak která.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama