,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Květen 2016

Školní zmatek, či fakt statek?

30. května 2016 v 21:34 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Zdravím všechny čtenáře tohoto blogu, a opravdu doufám, že tento článek nebudou číst žádní učitelé :D
Možná si říkáte proč to sem teda dávám, když nechci, aby si to někdo četl, ale já jinak nemůžu a musím se o ni s Vámi podělit.
Tahle ,,básnička" vznikala na začátku školního roku, když jsem se neuvěřitelně nudila - každý snad má den, kdy ho prostě nic nebaví, a tak i obsah hovoří za vše :D

Na hodině živočišky
kvočna kouká na slepičky,
učíme se kraví vědu,
nebaví to ani dědu.

Prý byla jednou jedna kráva,
inseminaci neměla ráda,
jeden kop a jedno bůů,
z chovatele stal se vůl.

Ptali jsme se jednou kvočny,
jak se kráva cítí asi,
řekla nám,
že není kráva,
avšak vejce snáší ráda.

Laktace nám mléko dává,
kráva zbaví se ho ráda,
prý má velká vemena
a teď jdem na semena.

Na hodině kytkovědy,
poznáváme různé jedy,
posypeme kytičku,
ať vyroste trošičku.

Kytky kvetou,
slunce svítí,
ve třídě už žáci klíčí,
učitelka neměnná
učí nás poznat semena.

Další předmět naší nudy,
máme ho už plné zuby,
je OBK s Kaktusem,
,,Proč tu sakra, stále jsem?!"

Tabulky a psaní v ZAVu,
stereotyp bez nápadu,
mám pocit, že usínám,
co píšu moc nevnímám.

Zvonění a ztráta v davu,
přestávka a konec hladu,
po pauze jen zvonění,
další školní nudění,

Razimír se Štepnimírem,
pak Mížala s Hermelínem,
Dezidér a jiná jména,
matika je pro nás skvělá.

Nepochopí kdo nezažije,
když to v naší třídě žije,
učitelé jsou tu fajn,
cestovní ruch je však klam.


...
Plánovala jsem ji dopsat a nejspíše ji i někdy dopíšu.
Jinak chci jen upozornit, že žádná část této ,,básničky" nemá za cíl nikoho urážet. Je to bráno pouze jako vtip, tak to tak prosím berte. :D

Vaše Týnuš :*

Stín smrti

26. května 2016 v 17:56 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Tak teď přidávám jednu básničku, vzniklou ve škole, tak jako vlastně většina :D Alespoň vidíte jak se učím :D Takže chci poděkovat spolusedícímu DD, za to, že mi vymyšlí slova, na která něco vždy zkouším napsat když se nudím :) Vím, že tahle nepatří k nejlepším, ale přesto ji přidávám :)
Tentokrát to byla tato slova: les, tma, krev, smrt, stín

Lesem se line temný stín,
kdo jen mi vrazil do srdce klín?
Krev teče tiše,
rudá až černá,
jak dnešní noc,
tichá a temná.

Lesem se pomalu plíží stín,
kdo hrál si s city, se srdcem mým?
Krev tiše teče,
čím dál víc,
s krví už odplouvá i má chuť žít.

S krví už odtéká,
myšlenka na tebe,
pomalu odcházím,
pryč - možná do nebe.

Možná, že do nebe,
anebo do pekla,
všechno je po světě
jen tichá odveta.

Smrt tiše přichází,
život můj odchází
Zavírám oči a tiše sním.
Vzpomínky odešly,
snad kamsi do dáli,
tu naší hru jsme dávno prohráli.

Klid před bouří

26. května 2016 v 17:32 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Po pár dnech odmlky přidávám novou básničku :) Tahle, jak obsah napovídá, vznikla cestou do školy autobusem :D

Z ranního autobusu koukám se ven,
v hlavě mi doznívá půlnoční sen.

Z okna se dívám na prázdné ulice,
není tu důvod propadnout panice.

A tak je to denně, každé ráno,
než svět se probudí je klid a prázdno.

A když se probudí, plno je všude,
rachot je v ulicích, lidé jsou všude.

Konečná

22. května 2016 v 23:03 | Kristýna Mendlová |  Básničky

Dojela jsem na konečnou, cíl se v dálce ztratil,
z okna vlaku vidím pouze světla podél trati.

Dojela jsem, vlak už brzdí, nejede už dál.
Dojela jsem, sen se zhatil.
Co teď? Mám to vzdát??!

Dojela jsem na konečnou, cíl se v dálce ztratil,
z okna vlaku vidím pouze světla podél trati.

Dojela jsem, dech svůj ztrácím,
ujeli jsme míli,
všechno pryč je nenávratně,
trvalo to chvíli.

Dojela jsem na konečnou, cíl se v dálce ztratil,
z okna vlaku vidím pouze světla podél trati.

Dojela jsem, vystoupila,
není co dál říct,
vše trvalo jenom chvíli,
tys vystoupil dřív.

Dojela jsem na konečnou,
stojím v dešti hořkých lží,
v dálce vidím světla vlaku,
však vím, že najdu nový cíl.

Dojela jsem na konečnou,
starý cíl se v dálce ztratil,
Vystoupila, nastoupila
na vlak na jiné trati.


Znechucena láskou

22. května 2016 v 21:42 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Zdravím všechny čtenáře :)
jedna taková báseň, vytrhnutá z mého srdce, bez toho, aniž by se to extra rýmovalo :D Ale tady jde hlavně o obsah, který skrývá :)

Jsem pouhý led,
který roztává,
jsem voda,
co břeh postrádá.

Jsem tichý přízrak,
co tiše se připlíží,
jsem trnem na růži
co ti ublíží.

Jsem trnem na růži
a ve tvém oku,
říkals že miluješ,
teď : Táhni odtud.

Byla jsem loutkou tvou,
teď už jí nebudu,
to že je všechno hra,
dlouho už zjišťuju.

Život je pouhou hrou,
na lovce za láskou,
život vždy končí
tou prastarou otázkou.

----
...Však já teď trhám pouta
a lásku už nehledám,
cítím se volná,
láskou tak znechucená,
už nehledám city...

Láska je lhářka

21. května 2016 v 23:06 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Ze snů jenž byly, zbyly jen vrásky,
všechno to bylo prý důkazem lásky.
Víra je ale, to bez nadsázky,
otázkou pouhopouhé sázky.

Kdo, řekni mi kdo by věřil v sázky,
láska je pouhou dcerou lhářky.
Láska je dcerou zabijáka,
zabije vše, to co ji zláká.

Je tak těžké chápat snad,
lidi, co selžou?
Lidi, co milujou
a přitom jen lžou?
Lidi, co neví, co je to láska,
avšak vědí o ní,
že je to lhářka?

Měla bych tušit,
že se to stane,
láska je mrcha
a jenom klame.

A taky krade
- vezme tvou duši,
myšlenky na smrt,
tě jednou zkosí.

A ty skončíš na dně,
s myšlenkou na lásku
- jak pouhá loutka visící z provázku.
Zůstaneš stát
a život tvůj za lásku,
postavíš před jednu velikou otázku:
- Má cenu žít?

....
WARNING
- Láska je klam.
Láska je bolest.
- Co je to láska?
Jen pouhá lhářka!!!!


Vzpomínky

15. května 2016 v 15:56 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
ty střípky štěstěny do kupy dávám.
V mysli se tetelí,
hoří a sílí,
v srdci mě najednou podivně tíží.

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
z mé mysli na papír hbitě je dávám.
Někdy jen tak vzpomínám a tiše sním,
někdy jen tak pročítám myšlenky svý.

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
se slzou v oku všechno už vzdávám.
Někdy jen tak ztracená nemohu snít,
někdy jen tak ze smutku ztrácím chuť žít.

Někdy jen tak ze smutky vzpomínky skládám,
ze zbytků vzpomínek básně své skládám.
Někdy jen tak z deprese nevím jak ven,
někdy si přeju jen ať je to sen.

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
s maskou svou na tváři život svůj vzdávám,
někdy jen tak se smutku, tiše si sním,
někdy mě vzpomínky dovedou bít.

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
ty střípky štěstěny do kupy dávám.
Někdy jen tak ze smutku začnu se smát,
v hlavě zní dokola: ,,Nesmíš to vzdát!".

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
střepy co řežou mě,
na skládku dávám.
Někdy jen tak pro sebe,
přestávám snít,
radši chci bez smutku naplno žít.

Někdy jen tak ze smutku vzpomínky skládám,
někdy je nečtu a tiše pryč dávám.
Někdy se vyplácí nesnít a žít
někdy je lepší už nebýt jen stín.


Smutný klaun

14. května 2016 v 19:23 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Zdravím všechny mé čtenáře:)
Po opravdu dlouhé době jsem napsala novou báseň. Je zajímavé, jak vás může majáles inspirovat. Náhodou jsem psala proslov na náš školní ,,klaunský" majáles a najednou už jsem nepsala proslov, ale básničku :D Tak tady je :)
Vaše xxxTýnušxxx

Smutný klaun
s úsměvem na tváři,
vše pouhý klam
pro publikum se lháři.

Kolem zní sebeklam,
co tvář ti zakrývá,
jen maska bez jména
jen prázdná pustina.

A tak každý den,
s maskou svou na tváři,
přežívá dny,
popsané v diáři.

Ty dny jsou prázdné,
tiché jak pustina,
však úsměvy pravé,
jsou jako cenina.


Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

4. května 2016 v 20:37 | Kristýna Mendlová |  Knižní recenze

...Paříž. Francie. Vůně čerstvě uvařené kávy. Rozečtená kniha v kouzelné knižní kavárně....


Alespoň tak na mě působila obálka této knihy. Jaká je ale realita?
Kniha je o mladé pařížance Diane, která se po tragédii, jenž jí vzala rodinu, těžko vzpamatovává. Odjíždí proto do Irska, aby si dala život alespoň trochu do pořádku.
O knihách a kávě není téměř žádná zmíňka, což je tedy podle mě docela zklamání, protože právě to jsem od knihy očekávala - romantickou a zárověn kouzelnou atmosféru knižní kavárny v Paříži. Už jen fakt, že se děj odehrává převžně v Irsku je více než zarážející.

Když však nehledím na to, co jsem očekávala na první pohled, musím napsat, že kniha mi byla příjemným společníkem, neboť svou velikostí se dala jednoduše strčit do mé kabelky, kterou nosím do školy. Obsahově se rozhodně nejedná o propadák, který by se špatně četl - ba naopak, kniha byla oddechovým čtením, nad kterým se dalo krásně trávit čas, kdy jsem byla nemocná.
V Irsku se Diane setkává s Edwardem - na první pohled drsňák, který mi přišel docela vtipný svým vystupováním. Diane s ním nalezne novou chuť do života, avšak pak se stane něco zcela neočekávaného.


Kniha na mně od počátku púsobila až příliš převídavě. Konec jsem si představila už na prvních stránkách knihy a krom drobných zápletek jsem jsem byla v odhadu docela přesná. Avšak i přes prvotní zklamání z očekávání zcela jiného děje a velké předvídavosti ji mohu vřele doporučit všem, co nemají moc času a chtejí se začíst do nějaké oddechovky nad kterou nemusí moc přemýšlet.

A co vy? Četli jste ji? Jaký je Váš názor? Pište do komentářů :)

Vaše xxxTýnušxxx

1. Lakomec - Moliére

1. května 2016 v 15:19 | Kristýna Mendlová |  Rozbory knih ke státní MZ
Název díla: Lakomec
Autor: Moliére

Autor:
Moliére
(1622-1673, vl. jménem: Jean-Baptiste Poquelin [žán batyst poklen])
- pochází z rodiny čalouníka a truhláře
- studoval práva, měl být notářem
- největší francouzský autor komedií
- život zasvětil divadlu - autor, herec, režisér, ředitel divadelní společnosti
- v r. 1643 založil s dalšími 9 lidmi divadlo Illustre Théatre, úspěch po pozvání králova bratra
ke dvoru
- zemřel krátce po odehrání hry Zdravý nemocný
- autor celkem 33 komedií
- ve svých dílech útočil proti společenským předsudkům, odhaloval přetvářku --> potíže
- postavy se nevyvíjejí, mají stejný charakter jako na začátku
- dodržuje ideál tří jednot a pěti aktů
- hry napsané prózou i veršem

Zařazení autora do uměleckého směru
Klasicismus
= umělecký směr, který vznikl ve Francii za absolutistické moci Ludvíka XIV. ("Stát jsem já.")
- 2. polovina 17. století - konec 18. století
- smysl umění je v napodobení přírody - v tom, co je v přírodě podstatné a neměnné
- vzorem je antika
- ve filozofii racionalismus (racio = rozum) → harmonie, uměřenost, řád
- podle antického vzoru stanovena jasná pravidla: vysoké (óda, epos, tragédie) a nízké (bajka, satira, komedie) žánry
- vysoké žánry: zpracovávání vznešených námětů, urození hrdinové
- nižší žánry: náměty ze života měšťanstva, směšné pojetí

Století, v němž autor tvořil
17. století

Další autoři stejného uměleckého směru
Francie:
Pierre Corneille (1606-1684)
- autor tzv. hrdinských tragédií, celkem 22 her inspirovaných antikou
- vytvořil pravidla tragédie (př. Cid: don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba - následuje boj o čest)
Jean Racine (1639-1699)
- tragédie: psychologické, s ženskými hrdinkami, milostně laděné příběhy
- např. Faidra: Faidra eroticky touží po nevlastním synovi Hippolytovi, ten však miluje Aricii. Faidra ve vzteku žaluje manželovi Théseovi, a ten nechává syna usmrtit bohy. Faidru tíží svědomí, páchá sebevraždu
- Andromacha, Britannicus, Berenika, Bajazet, Ifigénie v Aulidě, Esther
Jean de La Fontaine (1621-1695)
- básník, prozaik, dramatik, člen Francouzské akademie
- drama: Eunuch
- Škádlivé povídky, básně Adónis
- Bajky: celkem 12 knih
• Další autorovo díla
Tartuffe neboli Podvodník - úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona - ovládá ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i čest.

Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Skapinova šibalství, Popleta, Směšné preciózky - první úspěšná hra, Lékařem proti své vůli, Učené ženy, Škola pro muže, Škola pro ženy, Amfitryón, Chudák manžel, Měšťák šlechticem


Charakteristika uměleckého díla jako celku:
literární druh: drama
literární žánr: komedie o pěti dějstvích
literární forma: próza

dominantní slohový postup: vyprávěcí
typ vypravěče: dialog - střídání více ich-forem( promlouvá více osob)
vysvětlení názvu díla: Lakomec - podle nejvýraznější vlastnosti hlavního hrdiny Harpagona. Harpagon byl lakomý.

posouzení aktuálnosti díla
Dílo považuji za aktuální, neboť chamivost, intriky v rodině, touha staršího muže po mladší ženě, touha po bohatství jsou mezi lidmi stále.

určení místa a času textu : Paříž, čas neurčený
stručný popis děje:
První dějství:
Děti Harpagona, Eliška a Kleant, se domlouvají, jak říct otci, že mají partnery (Eliška sluhu Valéra a Kleant dívku Marianu). Otec jim však sděluje, že se chce oženit s dívkou Marianou a Elišku chce provdat za padesátníka Anselma. Neví o tom, že Marianu si chce vzít Kleant.
Druhé dějství:
Kleant si chce vypůjčit od lichváře, půjčku mu zajišťuje sluha Čipera. Ukáže se, že tím lichvářem je Harpagon.
Třetí dějství:
Mariana s dohazovačkou přichází velmi nerada do Harpagonova domu na námluvy. Rozzáří se, když zjistí, že její milý Kleant je Harpagonův syn.
Čtvrté dějství:
Oba páry se domlouvají, jak odradit Harpagona od sňatku. Čipera schoval Harpagonovi pokladnici, a tím obrátil jeho pozornost na peníze.
Páté dějství:
Zatímco komisař vyslýchá všechny v domě, na večeři přichází hrabě Anselm. Odhaluje se, že je otcem Valéra a Mariany a je natolik bohatý, aby zaplatil obě svatby.
Určení smyslu díla (= poslání)
Být lakomý se nevyplácí, lakomý člověk se neustále užírá hrůzou a strachem o svůj majetek a nikdo ho nemá rád
• Pravděpodobný adresát
divák, který se chce pobavit
lidé, kteří příliš lpějí na penězích

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla
nejproslulejší Moliérova hra, inspirovaná Komedií o hrnci - Plautus
Tematicky podobné dílo
Plautus - Komedie o hrnci
Člověk sžíraný špatnou vlastností - Ivan Olbracht - Žalář nejtemnější

Doufám, že Vám můj rozbor bude užitečný při MZ :)
xxxTýnušxxx

Příprava na maturitu...aneb: Šílenství začíná!

1. května 2016 v 14:28 | Kristýna Mendlová
Zdravím všechny čtenáře mého blogu, :)

protože se už blíží konec třeťáku, rozhodla jsem se, že musím začít něco dělat.
Konkrétně začít alespoň s rozborem již přečtených knih :)
Mám už přečteno skoro všech 20knih....
Což je opravdu skvělý pocit, ale abych si to usnadnila ještě více, musím je ještě rozebrat.
A jak už asi tušíte, nepíšu to sem jen proto aby blog jen tak neležel.
O své rozbory se s Vámi podělím a budu ráda, když mi také pomůžete. Například: Pokud si všimnete, že něco chybí, či je něco špatně, neváhejte mi napsat a já se vše pokusím opravit :)
Teď se tedy vrhnu na Rozebírání Lakomce od Moliéra tak držte palečky, ať to je rychle hotové :)
A Vám, kteří maturujete už tento rok přeju opravdu hodně štěstí :)

S láskou xxxTýnušxxx