,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Myšlenky sebevraha

6. června 2016 v 7:44 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Zdravím všechny čtenáře,
přidávám sem novou, trochu děsivou a mírně depresivně působící báseň.
Vím, že se nerýmuje úplně ve všech částech, ale kdo tvrdí, že se musí báseň vždy rýmovat? :D
Vaše xxxTýnušxxx :*

Je zvláštní si připustit tahleta slova,
Slova co bodají do srdce hluboko,
tak moc tě bolí, že ztrácíš se z obav
a chtěl bys čas vrátit před tohle daleko.

Teď sedíš v pokoji, žádná tvá slza
přemýšlíš jak napsat tak smutné fráze,
chtěl bys svět změnit,
zas a pak znova,
avšak v duši tušíš,
že stejně nic nezměníš.

Vzpomínky bolí,
a na rukou jizvy,
ti tiše říkají, co vše ti zbylo,
na zdi ti hodiny pomalují tikají
a ty víš že budou ti tikat i z obav.

Stojíš před zrcadlem
a jenom tvá zloba,
se kouká na divadlo plné tvé slabosti.
Napovrch kamenná tvář uvnitř svádí,
boj jak se zabít
a zda si vzít provaz.

Uvnitř té propasti
bezedné prázdnoty
krčí se bolest a temný je den,
ačkoliv přemýšlíš stále a znova,
musíš to zatajit
ač chce to ven.

Nikdo nic neznajíc,
jen ty tiše čekajíc,
než skončí tvůj další mizernej den.
Posloucháš ostatní v hloučku šeptajíc,
a každý má nejeden zbytečný sen.

Den ti už končí,
ty vracíš se zpátky,
do noci samoty,
smutného tance,
už tiše hodiny na zdi ti tikají
nadešla určená hodina konce.

Není čas pro mysl,
všechno je nesmysl
a svět není místo,
které bys zvládl.
Všechno je načisto.
už ne nanečisto.
S balíčkem prášků
bys měl to snad zvládnout.

Leháš si do vany
a stránky popsané,
pokládáš na skříňku,
čteš si ta slova.
Voda je vyhřátá,
vůle tvá nejistá
a ty pořád váháš
zda takto či onak.

S nádechem vína,
saháš po žiletce,
znáš ji tak dlouho,
až jednoho mrazí.
Tiše s ní přejíždíš po žilách znova,
krev se už leskne na kovovém ostří.

Nevnímáš bolest,
tu dávno jsi udusil,
vnímáš jen krásu tekoucí krve,
je ti už jedno,
že je to poslední,
poslední řez,
co právě jsi provedl.

Krev tiše teče,
ty nevnímáš teplo,
už je ti zima a chce se ti spát.
Nevíš zda působí na tebe droga,
či mdloba z toho, že krev teče dál.

Nakonec usínáš s úsměvem na tváři,
je ti už jedno, jak to vše dopadne.
Jsi jenom sebevrah s vinou svou se lháři,
kdo tě tu najde a koho zlost popadne?

Tvé tělo leží, ve vaně krvavé,
dvěře se otvíraj, stojí v nich osoba.
Osoba s děsem se na tebe podívá,
Máma tvá pláče, že syna pochová.

A slzy tečou, stále všem dokola,
je to snad opravdu, či jenom sebeklam?
Koukej se na ně,
jak moc jsi jim ublížil
máma tvá čte si ty řádky furt dokola.

Teď jen černý náhrobek,
v rohu hřbitova,
tiše ti zpívá falešnou píseň,
zpívá ji stále a navěky dokola,
chlapec co zemřel sám klidně a tiše.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám mé básničky?

Ano
Ne
Trochu....jak která.

Komentáře

1 Garry Horton Garry Horton | E-mail | Web | 13. srpna 2016 v 8:15 | Reagovat

From your post I could understand that you have well idea. You have to try to add more creativeness in your post. It will soon attract any reader.  Anyway I enjoyed your song.Nice theme.

2 academic writing help academic writing help | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 12:48 | Reagovat

Your snap is wonderful and very clear to get info. Thanks for submitting ideas here

3 Nemessisfromhell Nemessisfromhell | Web | 18. února 2017 v 11:04 | Reagovat

Nádherné vyjádření toho, co se děje sebevrahůmv hlavě....mám z toho husí kůži O_O :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama