,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Červen 2017

Šepot

Středa v 23:02 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Šepot,
tanec do ticha.
Dnes každý někam pospíchá.
A není kam.
A není proč.
Jen zastav,
chvíli stůj a zůstaň,
v šepotu křídel motýlích.

Maturita za mnou, ale co teď?!

Středa v 22:57 | Kristýna Mendlová |  Střípky z mé mysli
Zdravím všechny čtenáře mého blogu.
Po dlouhé době se Vám konečně ozývám. Maturita je úspěšně za mnou, ačkoliv jsem to vůbec nečekala a celý život přede mnou.
A najednou je tu ta otázka. Otravná a vlezlá. ,,Co bude teď? Najít si práci? Kde? Co vlastně chci dělat? " Je to vážně až trapné nevědět, kam to chci dotáhnout v životě.
Avšak nakonec tu byl plán. Ano, dětinský a aź nereálný. Tak se mi alespoň jeví. Prostě si seženu brigádu či práci ať je jakákoliv a za půl roku bye bye a razím do Anglie jako au pair!
Plán skvělý, vyšlo by mi to s minimální mzdou do ledna tak, abych si stihla vše zařídit, nakoupit ( potřebuji akutně nový notebook a mobil abych nezůstala trčet třeba na letišti a neměla si odkud zavolat :-D ) , platit najem našim...Jenže to bych nejprve musela sehnat práci.
Je to zvláštní jak blbě si teď připadám. V naší vesnici ( ono je to město, ale je to prostě prdel světa) je až moc dobře známá pověst mého otce. Pověst řekněme nehezká, diky které se zkazila pověst i má, už coby dítěte v první třídě, kdy pečlivé maminky zakazovali svým dětem aby se se mnou kamaradili. Ale copak vážně za to, co se v naší famílii dělo můžu já?!
No, uteklo od té doby mnoho let a já se snažila. Vždyť nejsem kuřák, ani si nelibuji v alkoholu. Mám svou vlastní hlavu. Baví mě sport, čtení, psaní. ...a tak jsem nejen černou ovcí rodiny, ale i v celé vesnici kde bydlím. A tak se nemohu divit tomu, že mě jen vidí někdo žádat o práci a nevezme mě. Myslí si, že jsem stejná. Škoda no. Snad se něco najde říkám si denně. Opravdu se bojim toho, že k té Anglii nedojde. A to bych jela tak ráda ačkoliv si mohu jen domyslet ty hádky doma. Pomalu mě to irituje. Nechci strávit svůj život touhle rutinou. Ráno vstát, jít do práce tam kde mě to nebaví, přijít domů a být sama. Jak jsem čekala, najednou jsem úplně sama. Všichni přátelé jsou zničehonic jen známí a jsou vzdálení tak, že nemám šanci se s nima vidět. Je to smutné, uvědomit si tohle všechno. Nikdy jsem se svým ,,přátelům" nesvěřovala s problémy, které skutečně mám. Už jen ty ,, menší" jim přišli neuvěřitelné. Opravdu o tomhle všem, svém budoucím životě začínám opět pochybovat.
Nevidím tu nikde smysl. Jediné, čeho se teď mohu chytit je právě strávit alespoň půl roku v Anglii. Řeknu Vám jedno - když jsem byla na praxi v Londýně, cítila jsem se sama sebou i přesto, že jsem nebyla angličan. Mnohem vic jsem se tu citila doma. Možná právě to mě tam tak láká. Ale chci tam. Chci mít alespoň nějakou věc, na kterou budu hrdá. A toho se nikdy nevzdám i kdyby to mělo přijít až za půl roku. Bojím se. Je to cizi země. Anglicky umím jen trochu, abych se dorozuměla. Ale to se společně s hlídáním dětí a uklízením dá zvládnout. Člověk musí věřit. Tak držte palce ať najdu alespoň nějakou good work a můžu být au pair.
( To jsem se zas rozepsala sakra :-D )

Vaše Týnuš ♥

A nezbylo ti nic.

7. června 2017 v 14:16 | Kristýna Mendlová |  Básničky
Ticho a jen stín funebráka
když se smráká
kráčejíc pro duši tvou
noční tmou
smí spatřit křídla snů
černých havranů
jak s křikem v tmách se ztrácí,
oči jim v temnotě září,
když tvoje zhasly
a nezbylo ti nic.
Už nikdy víc.
Nic k vědění
nic k snění.
Ani k bdění.
A konec je tak blízko.
tvé tělo v hloubce nízko.
Oni slétají se níž.
S poslednim úderem času
lehká jest zemská ti tíž.

Výsledek obrázku pro raven at night

Vypravěčka ( The Storyteller) - Jodi Picoult

6. června 2017 v 19:29 | Kristýna Mendlová |  Knižní recenze
Název: Vypravěčka ( Storyteller)
Autor: Jodi Picoult
Počet stran: 512
Nakladadelství: Ikar (2014)


Vlastní recenze:

Má jizvu na tváři i na duši. Kvůli své sociální fobii si zvolila noční povolání, aby se ukryla před lidmi. Stydí se sama za sebe, bojí se předsudků druhých. Tak by se dala popsat naše hlavní hrdinka, mladá pekařka, Sage.

Má jen jedinou přítelkyni a přítele. Ten je ovšem ženatý s jinou ženou. Zemřela jí matka a ona si to dává za vinu. To je důvod, proč navštěvuje skupinovou terapii pro lidi s podobnými traumaty, jaké si na duši nosí ona sama. Nikdy se moc nevyjadřuje, neustále se schovává za své dlouhé vlasy, aby nikdo nespatřil její jizvu. Právě zde, na této terapii, pozná starého muže Josefa Webera a časem mezi nimi vznikne přátelství. Sage má po dlouhé době člověka, se kterým si může promluvit. Ovšem jen do chvíle, kdy se Josef vysloví svou žádost.

"Rád bych, abyste mi pomohla zemřít…"


Josef Weber svou prosbou Sage zaskočil. Ta mu nevěří, že by mohl být tak milý pán, učitel a samaritán spáchat tolik zla. Být vrahem. A chce, aby jí vyprávěl svůj příběh.

Josefovo vyprávění začíná. Mluví o tom, jak se z obyčejného, ne moc chytrého školáka, stal sympatizant s Hitlerem a říší. Vše je o to horší, že svou "práci" bere velmi vážně a i přes chvilkové pochyby ji vykonával velmi krutě.

"Takže jste šéfoval továrně na smrt…"


A pak tu máme babičku Sage, Minku. Ta zažila holocaust na vlastní kůži, ale nechce o tom mluvit. Chce jen jediné - zapomenout. To ovšem nejde.
Později však s naléháním své vnučky začne vyprávět celý příběh ze svého pohledu. Pokud si do této doby myslíte, že horší to už být nemůže, zjistíte, jak mylné jsou vaše představy, po Minky vyprávění. Z mladé oblé dívky, která ráda píše příběhy, se stává vyhublá, holohlavá kostra beze jména, s číslem vypáleným do kůže, jako dobytek.

Vypravěčka je velmi silný příběh plný emocí. Budete cítit strach, nenávist, znechucení, vděk, ale i lásku.
Díky tomu, že se v knize střídá vyprávění z obou stran a střídá se i čas děje, na chvilku si od husí kůži nahánějícího vyprávění odpočinete. Během této doby si Sage žije svůj život. Můžete mít radost ze začínajícího vztahu Sage s vyšetřovatelem Leem, kterého Sage zkontaktuje, aby Josefa neminul trest před soudem. Zároveň se i o samotné Sage a její minulosti dozvídáte tajemství, které si nese na duši i na tváři. Tak trochu ,,červená knihovna". A v pozadí děje stále cítíte ten hnilobný pach smrti, spálených těl mísící se s vůní čerstvého chleba a skořicové rolky.

Tento titul skrývá přes pět set stran napínavého vyprávění. Ačkoliv jsem docela rychlý čtenář, od knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout, samotné čtení knihy se musí prožít v každém písmenku.

"Láska není jediné slovo, které selhává.
Stejné je to i s nenávistí.
Válkou.
Nadějí. Ano, nadějí.
Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla.
Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat. A kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."

Kniha Vypravěčka se stala další mojí "srdcovkou". Miluji takové knihy, které ve Vás zanechají stopu. Příběh, který vypráví takové hrůzy, Vás nezanechá chladnými. O to víc, když se podobné věci opravdu staly.
Příběh Vám pokládá otázky, na které se dá jen stěží odpovědět. Je to kniha, na kterou se jen tak nezapomíná. Uhnízdí se ve vašem srdci a donutí vás nad svým obsahem ještě dlouho přemýšlet.
Není to oddechové čtení, je to kniha především pro ty, co si chtějí knihu pamatovat, kteří chtějí, aby jim pár napsaných slov navždy změnilo pohled na svět.

Nemohu jinak, než ohodnotit ji kladně.
Moje hodnocení: 99% (A to jsem opravdu objektivní :D )

Doufám, že pokud jste tuto knihu opomíjeli, tak jako dlouhý čas já, že Vás má recenze inspirovala k přečtení. Tato kniha je vážně úžasná.

Momentálně čtu Citadelu od Antoine De Saint-Exupéry a dočetla jsem Hanu od Aleny Mornštajnové.

Co právě čtete vy?

S přáním příjemného čtení,
Týnuš :)