,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Básničky

Nad propastí

22. září 2015 v 16:09 | Kristýna Mendlová
Jako na houpačce,
nahoru a dolů,
létám nad propastí
a padám zas a znovu.

Padám do propati
těch věčných lží
bořím se do tmy a starostí.

Je to jako na houpačce
furt nahoru a dolů,
však stále mám ten pocit,
že padám zas a znovu.

Že padám do tmy
a čím dál víc,
topím se v propasti
těch věčných lží.

Ozvěna samoty

22. září 2015 v 16:05 | Kristýna Mendlová
V očích jí ozvěna samoty zněla
a krev místo slz na tvářích měla.

Byla tak sama,
už takhle nechtěla žít,
smrt se jí ujala navěky vzít.

Už není trápení,
už nejsou slzy,
zbyla jen ozvěna
té lidské zloby.

Ztrácím

22. září 2015 v 16:02 | Kristýna Mendlová
Už zase se ztrácím do temnot,
v očích mám mžitky
a zapomínám slova.
Zapomenout tak na všechno
a někde jinde začít znova.

Už zase se ztrácím do temnot,
slzy se přes víčka tlačí ven,
jediné co stále přeju si,
je odejít ze světa ven.

Dekadence společnosti

11. srpna 2015 v 10:06 | Kristýna Mendlová

Je pustá temná noc
a já nedoufám v ráno,
všechno mi teď připadá jako by se jen zdálo.

Zlá servilita druhých lidí
a pak do zad nůž,
tu dekadenci společnosti překrývá jen růž.


Jak člověk ještě může věřit,
proč pořád jenom sní,
že až zítra probudí se,
bude na světě líp?

Nevěřím

30. června 2015 v 10:26 | Kristýna Mendlová

Když něžně mi šeptáš ta slova lásky
a přitom mi cucháš mé jemné vlásky,
tak přemýšlím,
věř, že bez nadsázky,
kolik je v těch slovech z lásky zášti.

Když přihlížím světu,
jak moc se mění,
to co bylo dnes už zitra není,
jak pochopit tvé změny nálad mám,
když za všechno pro Tebe můžu jen já?

Miluješ mě
a pak spíš s jinou,
políbíš mě,
mé zloby zhynou,
odpustím ti?
Ne,
půjdu cestou jinou,
nečekám přiznání,
že jen tvou chybou.

Porozumění

30. června 2015 v 10:25 | Kristýna Mendlová

Porozumění je umění,
které nám každý nedá,
je to v zlé nouzi souznění,
které já marně hledám.

Já našla ho
a právě v Tobě,
oporou mou
jsi i ve zlé době
za to ti patří dík,
že jsi přítelem mým.

I ve zlých časech,
jsi za mnou stála,
a osud lepší,
jsi mi přála.
za to kdo jsi
tě mám moc ráda
neznám lepšího kamaráda.

Tuhle jsem poslala do soutěže Poetizer, ale byla to bohužel další typická lajkovací soutěž -_-

Opilecká

17. června 2015 v 14:01 | Kristýna Mendlová
Trochu optimismu po smutné, ale bohužel reálné básni...

vytvořila jsem ji na slova: vřes, tráva, mech, košík, les

Byl to večer jako jiný,
pro mě však byl nevšední,
šel jsem v noci na jahody,
v košíku měl lahvový.

Nějaké pivko,
čerstvý vzduch,
udělalo své,
v temné noci,
v lese sám,
bylo to dost zlé.

Opilec sám po jahodách,
vidí všechno temně,
potácí se,
stále padá,
až na prdel si sedne.

Byla to noc jako jiná,
pro mě byla nevšední,
šel jsem s pivem na jahody,
sednul jsem si do trní.

Kolem stromy,
mech a tráva,
také nějaký vřes,
por někoho krása lesa,
pro opilce děs. Smějící se

Báseň o sebepoškozování

17. června 2015 v 13:51 | Kristýna Mendlová
Tohle téma mě zajímalo, a tak jsem se pokusila vcítit do lidí co mají tento problém, snad se mi to povedlo...


Temná je propast,
v myšlenkách mých,
jak černá propast
se zvětšuje víc.

S každou tvou zradou,
co uvnitř mě bolí,
všechen stesk,
bolest,
strach,
ukrývám uvnitř.

Pod maskou přetvářky,
na dně vých sil,
jen žiletka v úzkosti
je přítelem mým.

Nechci se zabít
- i když, proč žít?
Snažím si ulevit,
chci dýchat a žít.

Toužím jen přemoci,
ten pocit bezmoci,
s žiletkou v ruce
už není mi pomoci.

Do kůže zajíždím,
stačí pár řezů,
v každém tom říznutí
je trochu jedu.

Ten pocit úlevy,
neumím popsat,
pak výčitky svědomí:
,,Jsi blázen?! Už přestaň!"

Na malou chviličku,
cítím se líp,
zítra však s žiletkou,
chtít v koutě se skrýt.

Dnes je to naposled,
říkám si denně,
avšak vždy se smutkem
vrátím se věrně.

Je to zlý, bludný kruh,
kolotoč krve,
se strachem,
s bezmocí
válčit mi nejde.

Jak říct si o pomoc,
jak vykřičet přání?
Své temné tajemství
přísně si chráním.

Jak říct,
že chci pomoc,
i když ji odmítám?
Jak jen s tím přestat
a problém svůj neskrývat?

Zlo

17. června 2015 v 13:34 | Kristýna Mendlová
Zlo hledá svou oběť,
smrt plíží se tmou,
kočka toulá se městem
a bloudí temnotou.

Oči jí zeleně planou,
do noci jak svit,
jen jen kočka neví,
že přestane žít.

Zlo vyhlíží obět,
smrt brousí svou hůl,
kočka toulá se městem
a černočernou tmou.

Čas rychle se krátí
a svíčka zhasíná,
tělo té kočky
pod stromem spočívá.

Zlo vysává duše,
až nenajde jedinou,
duši tak čistou
a nevinnou.


Jedna z mnoha starších :)

Jaro

2. března 2015 v 14:23 | Kristýna Mendlová
Jaro se blíží :)
Konečně....Také už se nemúžete dočkat? :) Tahle básnička není moc povedená, ale také je to myslím asi 3. básnička, kterou jsem vytvořila asi před.... ani nevím kdy :D

Když po zimě příroda
opět se probudí,
radost a lásku
to ve mně povzbudí.

Když slunce venku září
a hřeje mou tvář,
tak je to pro mě lék
proti všem únavám.

Jen tak si pak kráčím
tou nádhernou krajinou
ptačí zpěv slýchám,
mám náladu podivnou.

Miluji jarní den
a přírody hlas,
chci si teď zpívat
a chci se zas smát.

Temné pocity

1. března 2015 v 15:12 | Kristýna Mendlová
Tak další trochu inspirovaná sebedestruktivními myšlenkami, které mě provázeli potom co mi naši oznámily tu větu, že už mi dál nehodlají platit intr...kterej pro mě však znamenal můj domov, místo kde jsem se cítila víc doma než tam kde se nacházím teď. Snad se bude líbit :)

Odkládám na papír
své temné pocity,
píšu to ze srdce
nezvládám konflikty.

Píšu co žiju
a co právě prožívám,
žiju co nechci
a co chce má rodina.

Trápím se po nocích,
potichu pláču
a ve dne předstírám
i když jsem K.O.

Nikdo mě neslyší,
V duši však křičím,
že tohle místo mě jenom ničí.

Nikdo mě nevidí
nikdo mě nevnímá,
jsem troska s jizvami,
jsem jenom splodina.

Nikdo nic netuší,
neptá se co je?
a já mám často chuť odejít z boje.

Strach uvnitř nás

22. února 2015 v 13:05 | Kristýna Mendlová
Jedna nová na téma týdne. Usmívající se

Uprostřed pustiny,
ztracená v mlze,
procházím houštiny
nevím co bude.

Dneska je dnes
a zítra kdo ví,
strach uvnitř nás
je horší než dřív.

Jdeme přes koleje
vlastního života,
zbývá nám naděje
v našeho pilota.

Žít se má naplno,
ty dnes jen přežíváš,
strach tě už pohltil,
lásky moc nevnímáš.

Chtěla bych vrátit čas,
před tohle bludiště,
než jsme se vydali
na tohle kluziště.

Než láska shořela
spálil ji žár,
než zůstal nám na srdcích krvavý šrám.

Netušíš

19. února 2015 v 20:15 | Kristýna Mendlová
Další ze starších :) nepřidávám nové protože zažívám další psací krizi... :/
Moc ráda bych už něco zase napsala, ten pocit a chtění psát tu je, ale zároveň chybí inspirace.
Nemá někdo z Vás nápad o čem bych mohla psát? :)

Každým dnem,
kdykoliv tě vidím,
pro mě jsi přítelem,
já pro tebe cizí.

Když kolem mě procházíš,
ani nevíš,
kdo jsem,
co skrývám,
za city se stydím.

Je pro mě vzácné,
když se ohlédneš
a do očí krátce mi pohlédneš,
když úsměv svůj dáš mi
když se otočíš,
Jsi pro mě zvláštní a jinačí.

Ještě jednou

14. února 2015 v 11:58 | Krisstee
V minulém článku jsem slíbila, že zveřejním své starší básničky, tady je jedna starší ( asi jen rok stará) tak snad se bude líbit :)

Ještě jednou zavzpomínám
na ty krásné chvíle,
v utrpení nacházím zas
své vzdálené cíle.

Jedna chvíle
v pohrdání citů mých
i tvých,
proč jsem to jen neviděla,
a slyšela jen smích.

Hledala jsem někde,
kdesy,
kde nebylo o co stát,
teď mě bolí vzpomínání
a to co se mohlo stát.

Zavřu oči,
nadechnu se,
je čas zase vstát,
najít místo,
pevnou zemi
kde mi bude fajn.

Hledala i milovala
avšak pouze já,
nevím proč tak náhle shořel,
tenhle příběh náš.

Možná že to byl jen osud,
co nám něco hezké přál,
avšak něco zničilo to,
něco jménem žár.

Duše

4. února 2015 v 17:30 | Krisstee
Opuštěná duše,
po poušti se loudá,
ztracená je v mlze,
v samotě se toulá.

Její oči jsou tak prázdné,
nikdo do nich nehledí,
smutek, slzy,
bolest, zloba,
každý ji jen přehlíží.

Přežívá snad,
či jen čeká,
sní svůj krásný sen,
nicota ji pohltila,
srdce bolí jen.

Už neví
jak slunce svítí,
v temnotě je pohřbená,
už ztratila všechnu víru,
že vše bude fajn.

Příběh lží

10. ledna 2015 v 13:00 | Krisstee
Je to jedna starší a vím že se moc nerýmuje, ale snad se bude líbit :)


Povím Vám konec příběhu,
který byl plný lží,
jak láska k tomu špatnému
mi sebrala chuť žít.

Je právě půlnoc,
zvony zní,
snad už všichni spí,
sedím tiše na náměstí
a přestávám snít.

Slzy mi stékají po tvářích
a prší jemný déšť,
to je ten konec příběhu,
co vůbec není fér.

Já věřila
a ty jsi zradil,
co teď s námi bude dál?
Ty vše bereš nezávazně,
já si chtěla život brát.

Já věřila
a ty jsi slíbil,
co z toho teď mám?
Jen bolest srdce,
jizev pár,
už nevěřím tvým hrám.

Bezbranná

5. ledna 2015 v 11:21 | Krisstee
Smutno je mi v životě,
nevidím v něm význam,
samé slzy,
bolest,
hněv,
ztácím chuť tu být dál.

Denně řežu do svých rukou,
utápím se v myšlenkách,
vzpomínám si na ty chvíle,
když mi bylo fajn.

Dnes už není,
neptejte se,
nepovím Vám víc,
je mi hrozně,
je mi smutno,
nebaví mě žít.

Nemá cenu tenhle život,
nechci žít v zlých představách,
utápím se denně v mysli,
cítím se moc bezbranná.

Bolest duše,
bolest,
ruce,
smrt přichází blíž,
neměl cenu tenhle život,
snad už bude líp.

Krev co teče po mé ruce,
žiletka
a tlukot srdce,
láska hory nepřenáší,
zbyla slza věčných přání.

Lepší zítřky

17. listopadu 2014 v 17:29 | Krisstee
Je ticho
a tma,
utichl křik,
v té tmě jsem sama
a ve světle ty.

Tma je tak mocná,
krade mi sílu,
stále však něco mám,
mám ještě víru.

Že světlo tajemné,
ke mě se přiblíží,
to co mě trápí dnes,
mi už neublíží.

Světlo mi vzdálené,
uprostřed tmy,
chráním svou naději,
sním si své sny,

Tak jako po bouři,
slunce se vyjasní,
tak jako po noci,
den se zpět navrací...

Z prázdnoty

17. října 2014 v 17:47 | Kriss
Je to tak těžký,
hlava mě bolí,
na chvíli vypnout
a o něčem snít.

Kde jsou ty schody,
co z prázdnoty vedou?
Kde je ta cesta?
Kudy mám jít?

Nemohu usnout,
toužím dát restart,
ze všeho se vypsat,
pak naplno žít,
kdyby jen šlo,
s tím trápením přestat,
nastal by možná dnes
v mé duši mír.

Je mi tak smutno
a slzy mi stékaj
úzkost v mém srdci mě zabíjí.
Kdy přijde den kdy ustane peklo?
Jak najít cestu a odejít?

PROPAST

16. září 2014 v 13:42 | Kristýna Mendlová
PROPAST

Svět je temný,
bez zázraků,
je pro mě téměř nic,
když jsem v depce,
starosti mám,
propadám se níž.

Svět je smutný,
pořád brečím
a počasí též,
když jsem v depce
nedokážu řešit žádnou věc

Když mám problém
nezvládám,
vyřešit ho líp,
než ta bolest zkrvavená,
co mě neděsí.

Když jsem smutná,
starosti mám,
nechci nikam jít,
když mám depku,
co je hrozná,
nevnímám už víc.

Když mám problém,
propadám se,
do propastí svých,
když jsem na dně,
bolest jiná,
vyzvedne mě výš.

UŽ NIKDY VÍC

16. září 2014 v 13:38 | Kristýna Mendlová

UŽ NIKDY VÍC

Už nikdy víc nechci tě vidět,
už nechci tě vůbec znát,
už nikdy víc netoužím po tom
abys mi svý srdce dal.
Už nikdy víc nechci tě líbat,
nikdy tě nechci objímat,
už nikdy víc nechci znát pohled
který mě za to proklíná.
Už nikdy víc tě neuvidím,
já navěky tě opuštím,
už tě prostě nemiluju,
už nechci od tebe nic.
Už tě nikdy nechci vidět,
tohleto je rozchod náš,
už nikdy víc my dva nebudem,
my dva?UŽ NIKDY VÍC....

Stíny

16. září 2014 v 13:37 | Kristýna Mendlová
TEMNÉ STÍNY

Chodíme ulicí,obklopeni tmou
a neznáme víc než lásku svou.
Temné stíny chtějí nás polapit,
ty stíny jsou zlé,kdo nás zachrání?

Jdem si jen tak,je temná noc,
stíny získávají nad námi moc.
Chtějí nás polapit,lásku nám zničit,
my se jim bráníme,nesmíme prohrát.

Chodíme po louce,ruku v ruce,
jako zamilovaný pár,
nemáme nic než jeden druhého
a to je ta nejmocnější zbraň

TEMNÁ CESTA

16. září 2014 v 13:36 | Kristýna Mendlová
TEMNÁ CESTA

Tak jako uvadá růže,
tak jako usychá květ,
tak bodají nože,
tak zbořil se ni svět.

Svět kde byli jsme jen ty a já,
svět kde byla cesta.
Cesta i když trochu trnitá,
my po ní však šly dál.

Tu cestu lemovaly růže
a kolem kvetly stromy,
tam motýlci si hráli
a nebe bylo modrý.

Najednou uvadly růže,
motýlci přestali si hrát.
Teď černé bylo nebe
a já začla se bát.

Řekni mi proč a já půjdu.
Půjdu dál tou cestou
na kterou slunce nesvítí,
která je temná,
kde lásku k tobě už necítím,
kde už nebudem my dva...

láska

16. září 2014 v 13:33 | Kristýna Mendlová
LÁSKA

Láska je nádherná,
láska je dar.
Láska je překrásná,
láska je ráj.

Láska je příjemné šimrání v břiše,
láska je nádherné chování lidské.

Láska jsou city
a milování,
láska je touha po líbání.
Láska je všechno,
láska je bol,
láska je překrásný citů boj.

Je to tak

16. září 2014 v 13:32 | Kristýna Mendlová


je to tak,ty byl jsi zrádce,
je to tak,nechci tě znát.
Je tak,ty nemáš srdce
je to tak,nemáš mě rád.
Je to tak ty si podvedl mě,
je to tak už jinou máš.
Je to tak ,já nesnáším tě,
je to tak nechceš mě znát.
Je to tak,já měla tě ráda,
je to tak že ted uz ne.
Je to tak,byla to náhoda,
je to tak,jako zlej sen.
Je to tak,už nejsme my dva,
je to tak,už nikdy nebudem.
Je to tak,tohle je konec,
je to tak,ten konec je zlej...

Kapka rosy

16. září 2014 v 13:31 | Kristýna Mendlová

KAPKA ROSY


Chtěla bych být kapkou rosy,
tvojí slzou na tváři.
Chtěla bych být dcerou noci,
očima tě přivábit.

Chtěla bych být deníkem a
myšlenky tvé znát.
Chtěla bych být andílkem,
co ochránit tě má.

Chtěla bych být jen tvým slovem,
co tvá ústa opouští.
Chtěla bych být jen tím slovem,co velkou láskou překvapí.

Chtěla bych,je toho moc,
být tou kterou máš rád.
Chtěla bych být tou,
který svou lásku dáš...

SEN

16. září 2014 v 13:30 | Kristýna Mendlová

SEN

JDU SPÁT A ZAČÍNÁM SNÍT,
JAKÉ BY TO MOHLO BÝT?
JEN TAK,Z NIČEHO NIC
VEDLE TEBE NÁHLE BÝT
A ŘÍCT:,,ANO,CHCI S TEBOU BÝT¨
...
ALE JE TO JEN SEN A NIC VÍC.

Jeden příběh

3. června 2014 v 17:22 | Kiki
Jen jeden příběh z milionů
je jeden příběh snů,
jen jeden příběh touhy,
je jeden příběh můj.

Jsme ty a já
pod vlivem touhy,
já a ty,
společné sny,
my,
moje milostné plány,
láska a naivní lži.

Toužila jsem po doteku,
marně snila o rtech tvých,
doufala jsem v pochopení,
věřila jsem iluzím.

Tvoje gesta,
tvoje psaní,
tvůj krásný úsměv,
jen pouhé lži,
já věřila
a nejen z touhy,
že ty a já můžeme snít.

Je jeden příběh z milionů,
je jeden příběh ze sta,
jen další příběh touhy,
ta zlá trnitá cesta.

Jsme ty a já,
pod vlivem touhy,
já a ty,
na cestě zlý,
my,
naše společný plány,
jen láska a naivní sny.

Toužila jsem po doteku,
snívala jsem o rtech tvých,
doufala jsem v pochopení,
věřila jsem v tvoje lži.

Tvoje gesta,
tvoje psaní,
úsměv tvúj,
jen pouhé lži,
zrdilo to moji víru,
ukončilo moje sny

Je jeden příběh z milionů,
je jeden příběh ze sta,
jen jeden příběh touhy,
jen jeden příběh ze sna.

Ztracená

27. května 2014 v 14:32 | moje tvorba

Ztracená


Jsem jako květina v poušti,
jsi oázou mých běžných dnů,
jsem ztracená kapka v louži,
jsi bývalou láskou mou.

Proč bez tebe ztracená,
zoufalá jsem?
Proč beze mě svěle ti je?
Proč láska tak nestálá je?
Tak zoufala chtěla bych vědět,
proč tomu takhle jen je...

Bez tebe nežiju,
přežívám,
na svět se černě dívám,
pro mě je každá teď hodina,
skoro až věčnost dlouhá.

Bez tebe všechno co prožívám,
nevnímám,
nejsem to já.
Bez tebe každou noc usínám,
bez tebe nemám co psát.

Naděje

28. dubna 2014 v 15:19 | Kristýna Mendlová
Naděje

Slunce svítí, srdce bolí,
duše bloudí v pustinách,
proč jen to tak musí býti,
ztracená jsem v končinách.

Proč nelze říct srdci
,,přestaň, on miluje jinou" ?
Proč si nepřipustím
že né jeho vinou?

Je to marné¨, když tě vidím,
tak jsem uvnitř zlomená,
ty to nevíš, netušil jsi,
že jsem v lásce ztracená.

Jwe to těžké přestat cítit
co mě tolik ničí,
není lehké
,,tak už přestaň"
srdci jen tak říci.

Miluji tě, to ty nevíš,
nechci ničit srdce tvé,
svému v tomhle neporučím
a ty svému také ne.

Možná jednou přijde někdo,
kdo mě láskou naplní,
možná že pak i mé srdce,
bušením svým odpoví.

PS: Tohle jsem psala když jsem byla strašně moc zamilovaná do jednoho kluka, ale on je zadaný a já doufám že štastně :) Teď už je to pár týdnů za mnou, protože se opravdu někdo objevil :) akorát nevím jestli je to oboustrané...snad jo :)


Fantazie

24. února 2014 v 16:37 | Kristýna Mendlová
Létám si v myšlenkách svých,
toulám se v představách,
doufám, že splní se,
co je v mých snech.

Letím příč fantazií,
sním příběh o nás dvou,
kdyby se splnil jen,
kdyby tak náhodou.

Sním si sen překrásný,
nic víc snad nevnímám,
sním si sen nádherný,
však plný lží.

Toužím,
kéž pravda to je,
přeju si,
aby to nebyl jen sen,
nechci má fantazie,
mít navždy,
navěky,
jen tenhle sen.

Noc

27. ledna 2014 v 15:39 | Kristýna Mendlová
Noc,
tma bloudí krajinou
s tváří nevinnou,
neboj se spát.

Ve světě snění,
odprošť se z reality,
bez vědění,
je-li to možné či není,
neboj se snít.

Noc,
předpověď zítřků,
tma,
zůstatek z hříchů,
měsíc,
věrná stráž,
neboj se noci,
neboj se spát.

Nechávám tě jít

27. ledna 2014 v 15:29 | Kristýna Mendlová
Toužila jsem po objetí,
chtěla jsem jen tebe mít,
dělala si naděje,
ale nemohu tě mít.

Doufala jsem v tvojí lásku,
věřila jsem ve své sny,
dnes už s tímto musím přestat,
nechávám tě být.

Máš rád jinou,
moc fajn holku,
mě prostě moc nevnímáš,
já to už vím,
nechci vadit,
vím proč si mně nevšímáš.

Přestávám snít,
se slzou v oku,
zasloužíš si šťastný být,
máš rád jinou, super holku,
musím tě nechat jít.

Jsi mojí drogou,
když tě vidím,
mé srdce hned poskočí,
když si píšem,
tak jsem štastná,
s tebou je mi líp.

Naděje má,
co v lásku věříš,
ty co namlouváš mi lži,
já už na to nemám sílu,
nechávám tě tiše jít.
Pryč, navěky odejít...

Střetnutí

25. listopadu 2013 v 15:56 | Kristýna Mendlová
Miluji,
po cestě kráčím,
ty znáš mě jen z pohledů,
je to však zvláštní.

Znám tvůj úsměv,
tvé kroky,
tvou tvář,
ve snech s tebou kráčím v pustinách.

Střetnutí pohledů,
usměvavá tvář,
ten pocit mě hřeje,
zabarví tvář.

Milovat tajně,
po dotecích prahnout,
cítit tvou vůni a všechno zvládnout.

Ustát pravdu,
někdy i lež,
být s tebou navždy,
to přeji si,
věř.

Nesnít o tom,
že budeme pár,
opravdu spolu být
a pořád se smát.

Za ruce vodit se,
projít i tmou,
navzájem snažit se nezakopnout.

Cestu zvládnout,
do štastného konce,
do krásného cíle společně plout...

O tvé lásce

25. listopadu 2013 v 15:36 | Kristýna Mendlová
Vteřina,
v očích tvých uvězněná,
jak studna,
jak propast z čokolády.

Hodiny snění,
tvůj úsměv okatý,
tvé oči jsou krásné,
ty nelze si splést.

Polibek od tebe,
chuť čokoládová,
tak jemně,
tak nádherně,
až mě mrazí.

Sním
a lítám si v oblacích,
tak nádherný pocit být s tebou,
skutečnost,
vídám tě,
potají,
moc přeji si budoucnost s tebou.

CESTA DO NEZNÁMA

11. listopadu 2013 v 22:46 | Kristýna Mendlová
Noc,den
večer,ráno,
slunce a měsíc,
je to tak dávno.

Samota,smutek,
mou duši drásala,
dnes však ne,
je to už za náma.

Deprese z myšlenek,
co mi tě chtěli vzít,
vzpomínky na lásku
co měla navždy být.

Hluboká propast,
pocitů mých,
bezcitná,proradná
jeskyně zlých.

Jeskyně bez světla,
bojím se jít,
propast hluboká,
v neznámu být.

Padat tmou,
octnout se na dně,
s bolestí žít,
trápit se marně.

Nesmět zůstat,
do neznáma jít,
poddat se temnotě,
se strachem žít.

Proč pláčeš?

15. října 2013 v 20:51 | Kristýna Mendlová
Procházíš parkem půlnočním,
procházíš,přemýšlíš,pláčeš,
proplouváš potichu přicházíš,
pláčeš.
Proč pláčeš?
 
Přemýšlíš,povzdechneš,posmutníš,
Pláču. Proč ptáš se: ,, Proč?" ?
Pomalu přemýšlím,
ptám se,
,,Proč pláču? Proč,proč, proč?"
 
Pomalu proplouvám prázdnotou,
Potichu,potají pláču,
Pro pravdu,
pro pouto překrásné,
pro pevné,překrásné pouto.
 
Padám propastí,
Proplouvám prázdnotou,
Prozírám proradnou pravdu,
Proč pomalu pouto přetrháváš,proč?
Povíš pak pravdu?
 
Padáme propastí pouhých pravd,
Prázdnou,potichou pastí,
Padáme pomalu,
prožívám pád,
proč pravda přetrhla pak pevné pouto?

ÚZKOST

12. října 2013 v 10:19 | Kristýna Mendlová
Krásný svět je,
pro mě ted ne,
mám duši zborcenou
a pohled smutný,
bolí mě zklamání,
které jsi způsobil,
bolí mě úzkost
a ta mě ted souží.
Chci chvíli spát,
však nemohu proč?
Nemohu jít tou ztracenou tmou,
nemohu cestou jít,
když ostny tu jsou,
bojím se doby
až přijde můj boj.
Nechci tu stát
a strachem se třást,
nechci být zlá
a vztekle řvát,
chci chvíli stát
a vydechnout,
však nemohu pořádně
se ani nadechnout...

TAJNÁ LÁSKA

10. října 2013 v 21:31 | Kristýna Mendlová
Každé ráno potkávám tě,
každý den chci s tebou být,
každé ráno,
pořád vlastně,
toužím jedno mít.
 
Toužím po tom vidět tě zas,
jak kolem mě procházíš,
toužím,
doufám,
že tě jednou, budu moci mít.
 
Každý večer tajně doufám,
že tě potkám náhodou,
miluji tě,
to vím jistě, ty však ani náhodou.
 
Každý večer,
každé ráno,
toužím jenom tebe mít,
chci tě líbat,
miluji tě,
to ty ale nevidíš.
 
Každou noc,
když chystám se snít,
doufám tajně v představách,
že tě jednou budu moct mít,
za ruku tě víst.
 
Každou noc
si sním o nás dvou
a každou chvíli v představách,
že budem jednou jedna dvojice
a všechno bude fajn.

BOJ S PRÁZDNOTOU

9. října 2013 v 15:34 | Kristýna Mendlová
Když ploužíš se cestou trnitou,
kde světlo tak úplně není,
tak pomsta se zdá být velikou
a k pláči je celý vesmír.
 
Když uhasne naděje,
začíná válka,
tak srdce ti ostrý trn ničí,
ten koho miluješ
ten stane se najednou pro tebe někým cizím.
 
Když pláče tvé srdce,
když nemáš chuť žít,
nevíš co dělat,
nemáš kam jít.
 
Den za dnem co utíká
se pro tebe vleče
a slza po tváři potají teče.
 
Své srdce ukrýváš
a city své tajíš,
před sebou,
před nimi,
však neuchráníš.
 
Láska ta zhasíná
a chlad duši ti ničí,
najednou sama jsi,
zůstalas ničím.

DOUFÁM

12. září 2013 v 22:24 | Kristýna Mendlová
Sedím v pokoji.
potají sním,
že se tomu klukovi
líbí můj smích,
v představách bez hranic,
si sním o nás dvou,
jak v objetí,
v soukromí,
tančíme hloubš.

Poznávám city
co k němu cítím,
poznávám,
že nemohu bez něj být,
mám ráda ty oči,
co rošťácky svítí,
mám ráda ten hlas,
co o něm dnes sním.

Štěstí

10. září 2013 v 19:55 | Kristýna Mendlová
Štěstí je jako květina,
najednou vykvete,
najednou zmizí,
štěstí je hledaná pustina 
co z místa na místo mizí.
 
Štěstí je nadějné svítání ve tmě
a potoky slz co potom roním,
štěstí je nádherná krajina
co krátce po nálezu mizí.

JEN CHVÍLI PSÁT

2. dubna 2013 v 14:19 | Kristýna Mendlová
Jen chvíli malou,
chvíli mít,
jen přemýšlet a psát,
napsat pár řádků na papír
a do rýmů je dát.
Jen sednout si
a napsat báseň,
inspirací neplýtvat,
to potřebuje každý básník,
nechtějte to popírat.
Pár řádků,
pár písmen
a rýmů kdo ví?
Píšu si slov pár na papír...

INSPIRAČNÍ NOUZE

2. dubna 2013 v 14:09 | Kristýna Mendlová
Nenapadá mě o čem psát
a chci na něco přijít,
mám v hlavě prázdno,
v duši chlad,
tak píšu na papír.
 
Chci napsat něco kloudného
a né jen nějaký kec,
mám prázdnou hlavu,
řádek pár
a z toho jen pár vět
 
Jen marně myslím,
můžu psát,
když inspirace schází,
já když píšu tak opravdu,
jen na ni vážně sázím.
 
K čemu je mi rýmování,
když smysl věta nemá,
takže myslím budu končit
a báseň bude němá.
 
Mám pár řádků,
mám pár vět
a písmen co já vím,
takže končím s touhle básní
a tím končí rým
 

Vše je pryč...

5. března 2013 v 14:22 | Kristýna Mendlová
VŠE JE PRYČ

Všechno co jsi mi sliboval,
všechno co jsi mi říkal,
tohle vše je dnes uz pryč.
Všechny ty slova lásky,
všechny tvé svatební plány,
ty jsou teď vzdáleně pryč,

Všechny ty polibky,
celá ta láska,
ta už tu dávno s náma není.
Kam ztratila se, to nikdo z nás už neví.

Proč jsou pryč ty city,
co vídaly jsme každý den.
Proč vše je navěky pryč.
Snad jen kvůli té kraviné,že chtěl si s jinou být.

Teď už mi vychladlo srdce,
proti očím tvým jsem imunní.

Teď už necítím srdce jak divoce buší kdykoliv te uvidím.

Tyhle chvíle jsou už pryč
a nikdy se doufám nevrátí,
Tyhle chvíle budou pryč
a já navěky tě opouštím.
Všechno hezké,
všechna ta láska je už navěky,neodvratně,vzdáleně pryč...

Byl JSI pro mě vším

5. března 2013 v 14:16 | Kristýna Mendlová
BYL JSI PRO MĚ VŠÍM

Jsi mojí slzou na mé tváři,
jsi bolest srdce co mě sráží.
Jsi ten kdo zradil jak peklo nebe,
byl jsi pro mě vše já nic pro tebe.

Jsi mojí jizvou na mé ruce,
jsi nůž co probodl mi srdce.
byl jsi pro mě vše,
já pro tebe nic,
ukradl jsi mé srdce a odešel pryč.

Jsi okamžik života, jsi můj pláč,
hluboko v srdci zůstal mi šrám.
jizva na ruce, brzy zmizí,
vzpomínky zůstanou, nikdy nezmizí.

Lituju toho že jsem tě kdy poznala,
brečím dál lásku jsem neznala.
Teď lásku znám a bolest s ní,
musím žít dál a v tebe nevěřit že lásku mi dáš...

BEZ TEBE

5. března 2013 v 14:04 | Kristýna Mendlová
BEZ TEBE
Když byl jsi se mnou bylo
krásně i když zrovna pršelo,
když byli jsme spolu moje srdce
strašně silně bušilo.
Když jsi líbal moje rty
byla jsem v sedmém nebi
a ted' když jsi mě opustil
úzkost mi svírá duši.
REF:Den i noc jsou stále stejné
když s tebou nemůžu být,
je to stejný stereotyp
už nechci sama být.
Sama stále sama bývám,
srdce zeje prázdnotou,
ani se už neusmívám,není totiž pro koho...
Když jsem sama vše je tmavé
i když slunce svítí,
moje oči nevidí na louce krásný kvítí.
Když nejsem s tebou moje duše
neumí se radovat,
bojím se však že po tomhle
budu mít strach milovat.
REF2.:Bez tebe se neusmívám,bez tebe jsem ztracená,
duše má je ztroskotaná,duše má je ztracená.
Bez tebe už nejsem štastná už nejsem jako dřív,
bez tebe už pro mě lásko nemá cenu žít.
Ted' už vím že já jsem byla jenom loutkou v blbý hře,ty nevíš jak velkou bolest způsobils mi ted.
Ty nevíš jak moc mě bolí věta nech mě být,z mého srdce je jen půlka já už nechci žít.....
 
 

Reklama