,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Knižní recenze

Vypravěčka ( The Storyteller) - Jodi Picoult

6. června 2017 v 19:29 | Kristýna Mendlová
Název: Vypravěčka ( Storyteller)
Autor: Jodi Picoult
Počet stran: 512
Nakladadelství: Ikar (2014)


Vlastní recenze:

Má jizvu na tváři i na duši. Kvůli své sociální fobii si zvolila noční povolání, aby se ukryla před lidmi. Stydí se sama za sebe, bojí se předsudků druhých. Tak by se dala popsat naše hlavní hrdinka, mladá pekařka, Sage.

Má jen jedinou přítelkyni a přítele. Ten je ovšem ženatý s jinou ženou. Zemřela jí matka a ona si to dává za vinu. To je důvod, proč navštěvuje skupinovou terapii pro lidi s podobnými traumaty, jaké si na duši nosí ona sama. Nikdy se moc nevyjadřuje, neustále se schovává za své dlouhé vlasy, aby nikdo nespatřil její jizvu. Právě zde, na této terapii, pozná starého muže Josefa Webera a časem mezi nimi vznikne přátelství. Sage má po dlouhé době člověka, se kterým si může promluvit. Ovšem jen do chvíle, kdy se Josef vysloví svou žádost.

"Rád bych, abyste mi pomohla zemřít…"


Josef Weber svou prosbou Sage zaskočil. Ta mu nevěří, že by mohl být tak milý pán, učitel a samaritán spáchat tolik zla. Být vrahem. A chce, aby jí vyprávěl svůj příběh.

Josefovo vyprávění začíná. Mluví o tom, jak se z obyčejného, ne moc chytrého školáka, stal sympatizant s Hitlerem a říší. Vše je o to horší, že svou "práci" bere velmi vážně a i přes chvilkové pochyby ji vykonával velmi krutě.

"Takže jste šéfoval továrně na smrt…"


A pak tu máme babičku Sage, Minku. Ta zažila holocaust na vlastní kůži, ale nechce o tom mluvit. Chce jen jediné - zapomenout. To ovšem nejde.
Později však s naléháním své vnučky začne vyprávět celý příběh ze svého pohledu. Pokud si do této doby myslíte, že horší to už být nemůže, zjistíte, jak mylné jsou vaše představy, po Minky vyprávění. Z mladé oblé dívky, která ráda píše příběhy, se stává vyhublá, holohlavá kostra beze jména, s číslem vypáleným do kůže, jako dobytek.

Vypravěčka je velmi silný příběh plný emocí. Budete cítit strach, nenávist, znechucení, vděk, ale i lásku.
Díky tomu, že se v knize střídá vyprávění z obou stran a střídá se i čas děje, na chvilku si od husí kůži nahánějícího vyprávění odpočinete. Během této doby si Sage žije svůj život. Můžete mít radost ze začínajícího vztahu Sage s vyšetřovatelem Leem, kterého Sage zkontaktuje, aby Josefa neminul trest před soudem. Zároveň se i o samotné Sage a její minulosti dozvídáte tajemství, které si nese na duši i na tváři. Tak trochu ,,červená knihovna". A v pozadí děje stále cítíte ten hnilobný pach smrti, spálených těl mísící se s vůní čerstvého chleba a skořicové rolky.

Tento titul skrývá přes pět set stran napínavého vyprávění. Ačkoliv jsem docela rychlý čtenář, od knihy jsem se doslova nemohla odtrhnout, samotné čtení knihy se musí prožít v každém písmenku.

"Láska není jediné slovo, které selhává.
Stejné je to i s nenávistí.
Válkou.
Nadějí. Ano, nadějí.
Proto jsem svůj příběh nikdy nevyprávěla.
Když člověk něco takového prožije, je mu jasné, že neexistují slova, která by to dokázala alespoň přibližně popsat. A kdybych to udělala, ostatní nemohou nikdy porozumět."

Kniha Vypravěčka se stala další mojí "srdcovkou". Miluji takové knihy, které ve Vás zanechají stopu. Příběh, který vypráví takové hrůzy, Vás nezanechá chladnými. O to víc, když se podobné věci opravdu staly.
Příběh Vám pokládá otázky, na které se dá jen stěží odpovědět. Je to kniha, na kterou se jen tak nezapomíná. Uhnízdí se ve vašem srdci a donutí vás nad svým obsahem ještě dlouho přemýšlet.
Není to oddechové čtení, je to kniha především pro ty, co si chtějí knihu pamatovat, kteří chtějí, aby jim pár napsaných slov navždy změnilo pohled na svět.

Nemohu jinak, než ohodnotit ji kladně.
Moje hodnocení: 99% (A to jsem opravdu objektivní :D )

Doufám, že pokud jste tuto knihu opomíjeli, tak jako dlouhý čas já, že Vás má recenze inspirovala k přečtení. Tato kniha je vážně úžasná.

Momentálně čtu Citadelu od Antoine De Saint-Exupéry a dočetla jsem Hanu od Aleny Mornštajnové.

Co právě čtete vy?

S přáním příjemného čtení,
Týnuš :)

Jako zabít ptáčka

27. května 2017 v 0:02 | Kristýna Mendlová

,,Podle mě je jenom jeden druh lidí. Lidi."



Název knihy: Jako zabít ptáčka (To kill a mockingbird)
Autor: Harper Lee
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí.
Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.

Kniha, která Vás pohltí a možná změní Váš pohled na svět. Tak by se dala jednou větou popsat tato kniha. Alespoň mě za srdce chytla určitě a zařadila se tak k dalším mým ,,srdcovkám" ( O těch mimochodem plánuji v brzké době článek).

Zpočátku se vše jeví jako milý příběh o dětství, sourozeneckých vztazích s bratrem, přátelství, rodině. Hlavní hrdinkou je osmiletá dívka, tak trochu svéhlavá Čipera. Má staršího bratra a otce právníka. Děj se točí okolo tajemného souseda odnaproti a nespravedlnosti všude kolem.

Hlavní hrdinka poznává okolní svět, začíná chodit do školy a jak roky plynou její bratr, jeho chování, se mění. Nerozumí tomu, proč. Postupně poznává všechny obyvatele Maycombu a jeho historii. Toto jednoduché vyprávění jsem si užívala. Jako bych se vrátila zpátky do dětství.

Avšak věděla jsem, že i za tímto vším, se skrývá něco velkého. Jednalo se totiž o dobu, ve které jsou si sice všichni papírově rovni, ale předsudky tu vládnou dál. Běloši pořád viděli v černoších ,,negry" a podřadnou rasu. A tak se dostáváme k ději, kdy byl za znásilnění a zbití mladé dívky obviněn jeden z nich - Tom Robinson, kterému byl jako právník přiřazen právě její otec Atikus. A právě v tomto okamžiku už svět osmileté dívky přestává být naivní k okolnímu světu a nenávisti, předsudkům v něm.


Během čtení budete hodně přemýšlet. O lidech. Jejich povaze. Chování. O tehdejší době a souvislostech s dnešní dobou.


Přečetla jsem ji za necelé dva dny a přestože mi chvilku trvalo než jsem se ponořila do děje a sžila se s autorčiným způsobem psaní, najednou jsem jsem se smála, najednou jsem se rozčilovala nad nejen tehdejší dobou, po chvíli jsem chtěla brečet a...pak jsem byla u konce a chtěla jsem vědět jak to asi bylo dál.

Moc se mi líbila ta prolínavost dětství s dospíváním, naivita s prozřením. Miluji knihy s hlubším významem.

Tato kniha je taková ,,klasika". V Americe ji mají v povinné školní četbě. Mám dojem, že pokud by se do povinné četby zařadila i u nás, nebylo by to na škodu.
Knihu mohu, jak jinak, než doporučit. Může Vám změnit pohled na spoustu věcí. A pokud ne, nudit se určitě nebudete!

Hodnotím ji tedy 95%

Doufám, že Vás má dnešní recenze neodradila, ale naopak motivovala k tomu, abyste si knihu Jako zabít ptáčka přečetli, protože tato kniha za to vážně stojí. Je to jedna z těch, které se Vám vryjí do paměti.

Četli jste knihu? Jaký na ni máte názor Vy?

Viděli jste film? Budu ráda, když mi sdělíte své dojmy, neboť já se na něj teprve chystám.

S přáním příjemného čtení,
Vaše knihomolka Týnuš

Nekonečné dny

24. května 2017 v 23:19 | Kristýna Mendlová

Název knihy: Nekonečné dny
Autor: Claire Fuller
Překlad: Veronika Volhejnová
Vydalo: Argo (2017)

Svět za Velkým předělem se propadl do nicoty i se všemi jeho obyvateli.
Zůstali jen dva z nich - osmiletá Peggy a její podivínský otec. V rozpadlé chatce uprostřed hlubokých lesů se učí přežít z darů přírody, a hlavně se sebou navzájem. Pak se ale jednoho dne z lesa vynoří tajemný vousáč Reuben a Peggy začne poznávat, že všechno je možná docela jinak, než jak jí otec vtloukal do hlavy. Co když žádný konec světa nenastal? Co když její rodný dům v Londýně ještě stojí a matka v něm stále čeká na její návrat? Nekonečné dny znamenají podle nakladatelů strhující příběh o temných stránkách člověka, ale i o krásách přírody, naději a přátelství.

Příběh začíná v listopadu 1985. Protože má dvě dějové linie - minulost a přítomnost. Rychlým sledem událostí poznáte matku, koncertní pianistku, Ute, vypravěčku a hlavní hrdinku našeho příběhu Peggy, jejího poněkud podivného otce a jeho pár přátel - jsou to takzvaní ukrývači. Lidé, kteří se chystají na konec světa a tomu podřizují vše.
Zpočátku je docela zajímavé a místy vtipné být pozorovatelem této skupiny lidí, jak píšou jeden seznam za druhým a věří, že přijde konec světa. To vše ovšem do chvíle, kdy otec začíná být touto myšlenkou opravdu posedlý a děj se zvrtne. Opravdu totiž svou dceru Peggy vyláká do lesa hledat Die Hutte. Cestou spí v lese a učí se o sebe postarat - lovit veverky, sbírat plody, rozdělat oheň bez sirek...ale také to vše společně přežít.
Vztah mezi dcerou a otcem cestou chladne a z otce se stává šílenec. Avšak Die Hutte nakonec opravdu naleznou.
Ne, nechci Vám tu spoilerovat celý děj a prozradit Vám vše. Tady, v Die Hutte, totiž hlavní děj knihy teprve začíná nabírat na obrátkách
.
Mě osobně se kniha opravdu líbila. Naleznete zde opravdu propracované, detailní líčení přírody a psychický vývoj charakteru jednotlivých postav je skvělý. Malá osmiletá dívka se promění v téměř dospělou ženu a otec z podivína v naprostého šílence. Oba uprostřed ničeho, jediní přeživší z celého světa. Ale je tu ještě někdo třetí.
Ovšem kniha má i stinnou stránku - u konce mi připadá děj nerozmyšlený. Jako kdyby autorka chvátala a nedomyslela konec. Možná to byl účel, ovšem mně ještě stále vrtá v hlavě.
Ale protože si každý může udělat obrázek o konci, není to dle mého názoru až tak zásadní chyba a tak knihu vřele doporučuji všem, kteří si rádi počtou nějaké ty psychothrillery a nejen jim.

Knihu hodnotím 85% :-)

Četli jste tuto knihu? Jaký máte názor vy? :-)

Nečetli? Tak doufám, že vám má recenze pomohla v rozhodování a třeba si ji i vy přečtete.
(Určitě se pak tady v komentářích podělte o váš názor :-) )

Máte tip na nějakou skvělou knihu? Tak neváhejte a podělte se o ni v komentáři :-)

Příjemné čtení přeje Vaše Týnuš :-)

Recenze: Zmizelá ( Gone girl)

23. dubna 2017 v 15:08 | Kristýna Mendlová

Nic není takové, jaké se to na první pohled jeví a nikoho neznáme tak dobře, jak si myslíme.

Recenze: Zmizelá (Gone girl)
Nakladatelství: Knižní klub
Autor: Gillian Flynn

Anotace:
Zdálo se to jako ideální manželství. Zdání ale může vražedně klamat…
Amy Dunnová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick, její muž, byl po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy? Psychothriller, který se stal kultem i fenoménem… (https://www.kosmas.cz/knihy/184738/zmizela/)

Další kniha od mé oblíbené spisovatelky Gillian Flynn opět nezklamala.

Všechno se zpočátku zdálo být v pořádku a normální. Obyčejný život, ideální pár. Ale jak to tak bývá, vše jen na první pohled.
Hlavní hrdinové totiž po čase prožívají kvůli stereotypu a znatelným rozdílům manželskou krizi. Postupem času tak nahlédnete do soužití dvou psychopatů. Nikdy nevíte, komu můžete věřit.

Je Nick opravdu nevinný?
Kde je Amy?
Kde je pravda?
Opravdu milovali jeden druhého, nebo se zamilovali oba dva jen do iluzí, které si sami sobě navzájem vytvořili?


Jedna otázka střídá druhou.

Kniha vás provede dvěmi dějovými liniemi. Současným Nickovým životem a pak deníkovými zápisky Amy z minulosti. Každý si musí o obou hlavních hrdinech udělat vlastní představu. Kdo je ten ,,špatný"?
Mé sympatie měla jednu chvíli Amy, druhou Nick. Střídalo se to tak dlouho, až jsem je nenáviděla oba.
V obou se skrývalo zlo. Lži a přetvářka protkávala celý jejich vztah. Na jednu stranu okouzlující, zábavní, zamilovaní...když chtějí.Takoví jsou psychopati. Na stranu druhou je celý jejich život jen prázdná, černá propast plná temnoty a neávisti. Jako pavučina, na první pohled krásná a jednoduchá, zároveň však plná prachu a spousty složitostí, které skrývá špína.

,,Zlo potřebuje k životu zlo a bez zla bys nemohl být dobrý."

Až budete u konce knihy, nic nebude jako na začátku.
Nevěříte, že může existovat něco ideálního bez špíny ukryté hluboko pod povrchem.
Všechno je to jen pouhá lež stavěná iluzemi.

Postavy této knihy jsou dokonale psychologicky propracované do detailů. Celá kniha je opravdu jako náhled do zdánlivě ideálního manželství. Nic však není takové, jak se mnohdy zdá.

,,Lidé chtějí věřit , že znají druhého nejlíp na světě, i přesto, že věří jen lži."

Tato kniha může změnit Váš pohled na mnoho věcí i lidí.
Tento příběh má skvělý děj, dokonale propracované postavy, nečekaný konec.
Proto doufám, že recenzí jsem Vás inspirovala k přečtení této knihy. Já sama jsem nadšená tak moc, že ji teď mám rozečtenou i v anglickém vydání.

Moje hodnocení: 94%

Ostré předměty - Gillian Flynn

26. března 2017 v 13:17 | Kristýna Mendlová

,, Kniha, která se vám dostane pod kůži, jako ostří žiletky a zanechá tam po sobě jizvu."



Název knihy: Ostré přdměty (Sharp objects)
Autor: Gillian Flynn
Nakladatelství: Knižní klub - 2017
Počet stran: 272

Anotace:
Stěží si představit hrůznější zločin než uškrcení malé holčičky. Zapomenuté missourijské maloměsto Wind Gap se ještě nevzpamatovalo z jedné brutální vraždy, a už je tu další, stejně strašná a nepochopitelná. Proč nevinné dívky? A proč jim vrah vytrhal skoro všechny zuby?

Pro mladou chicagskou reportérku Camille Preakerovou, která ve Wind Gap vyrůstala, je takový případ vítaným sólokaprem. Jenže to, co se zprvu zdálo jako kariérní příležitost, získá nakonec mnohem osudovější a tragičtější podobu. Ukáže se, že posedlost jde v tomto příběhu až na krev. A to do slova a do písmene.

Kniha Ostré předměty mě doslova nadchla. Od této autorky jsem prozatím nečetla žádnou knihu, ale po téhle jsem v knihkupectví vždy koukala. Určitě se proto pustím i do Zmizelé (Gone girl), kterou mám doma v anglickém originále a dalších, jako jsou třeba Temné kouty (Dark places).

Hlavní hrdinka tohoto psychothrilleru je novinářka Chicagských druhořadých novin Camille. Když ji šéf pošle do jejího rodného města, kde se odehrávají vraždy, napsat reportáž, je zděšená a rozhodně se nechce vracet na místo, kde je uvězněno tolik temných vzpomínek, jenž se jí doslova vyřezaly na kůži. Své rodině se snaží vyhýbat, to samé se dá říci o její rodině.

V malém městečku, kde každý každého zná, se odehrávají hrozné vraždy malých děvčátek - nebo spíše puberťaček. Její šéf se rozhodne, že jejich noviny by tím, že o tom budou informovat jako první, mohli dostat lepší postavení. Camille tedy nemá na výběr, pokud nechce o svou práci přijít a vydává se vstříc svému rodnému městečku.

Postupem času se snaží zjistit nové informace a musí kvůli nim leccos podstoupit. A detektiv, povolaný k případu, který se s Camille brzy sblíží se stane částečným zdrojem informací. ne však natolik, aby někdo případ vyřešil.

Camille se časem dostává do hloubky rodinných tajemství a záhy zjišťuje, že jejich rodinu spojuje temnota. Zatímco se tváří jako šťastná, úžasná a harmonická rodina, je tomu zcela jinak. Děsí ji i to, že na to všechno přišla až teď.

Jak jsem již psala, kniha mě opravdu nadchla. Hlavní postava mě doslova pohltila svým skvěle promyšleným charakterem i tím, že je mi v mnohých věcech podobná.
Ačkoliv ze začátku jsem od knihy neočekávala něco extra, neboť byl začátek trochu
pomalejší a zamotaný, vydržela jsem a nelituji. Pak se totiž děj začal stupňovat a já se nemohla od knihy odtrhnout.Všechno to napětí vyvrcholilo v příběh, který se mi dostal pod kůži.
Když jsem pak knihu zavřela, zůstala mi v hlavě jediná otázka: ,,To jako vážně?!"

Kniha Ostré předměty mě šokovala. Stránky se obracely rychlostí blesku snad samy. Od této doby už opravdu vím, že psychothrillery jsou něco pro mě.

Najdete v ní plno nechutností a zároveň i jakýsi typ obskurní krásy. To na té knize miluji.
Autorka se na své prvotině opravdu vyřádila. Dokonale vykreslila pocity, aniž by to bylo v příběhu nadbytečné a popsala i to, jak člověka dokáže změnit prostředí, ve kterém se necítí dobře.

Děj byl opravdu propracovaný a všechno do sebe dokonale zapadalo. Nenašla jsem tak nic, kromě pomalého začátku, co knize vytknout.
Nemohu tak jinak a knihu doporučuji. Opravdu Vás pohltí a uvízne Vám v hlavě ještě dlouho poté co ji zavřete. U mě osobně se kniha vyšplhala na příčku nejoblíbenějších knih.

Proto hodnotím následovně a doufám, že Vás recenze inspirovala ke čtení, neboť mám dojem, že tahle kniha za to opravdu stojí.
*****

Analfabetka, která uměla počítat - Jonas Jonasson

22. března 2017 v 16:12 | Kristýna Mendlová

Pokud se chystáte číst Analfabetku, která uměla počítat, připravte se na pořádnou dávku politického humoru a výsměch nekončící lidské hlouposti.

Už jako pětiletá poznala, co je to tvrdá práce.
Jako desetiletá osiřela.
Jiní na jejím místě by podlehli světu plném rasismu a nejspíše by prožili krátký život v nějaké chudinské čtvrti.
Nombeko se však nevzdává a jde dál i přes všechny klacky, které jí osud až s trpkou ironií háže pod nohy.

Dneska tu pro Vás mám jen krátkou recenzi na knihu Analfabetka, která uměla počítat. Doufám, že nebude vadit, když vše shrnu tak krátce, neboť před maturitou nějak postrádám čas.

Hlavní hrdinkou této knihy je mladá vynašečka latrýn Nombeko. Ačkoliv v životě nechodila do žádné školy, naučila se počítat lépe, než ti, kteří do školy chodili. Postupem času se jí díky talentu a pracovitosti dostává povýšení. A pak, když se naučí číst, hodlá žít jinak, než doposud, ji srazí auto. Jen kvůli tomu, že je ,,černá", musí za trest být uklízečkou. Zde však získává přístup ke spoustě knih, které ji toho spoustu naučí. Dívka se stane chytřejší, než by kdokoliv od uklízečky čekal. Osud i její talent pro učení se nových věcí a jazyků ji zavedou až do mezinárodní politiky na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zárověň velice odlišným bratrům. Ale to není ani zdaleka celé.

Příběh začíná představením hlavní hrdinky, černošské analfabetky Nombeko, vyrůstající v Sowetu, v JAR. Dá se říct , že se jedná až o neuvěřitelný příběh její silné osobnosti a o absurdních, téměř nemožných situacích.
Celé je to o tom, jak se dostala od sbírání exkrementů až k setkání s králem. O atomové bombě, která vlastně úředně nemá existovat a také o jednom z dvojčat - Holgerovi, který v podstatě také neexistuje.

Je téměř k neuvěření, že jsem se pustila do této knihy. Je obdivuhodné, jak autor rozpracoval příběh do mikroskopických detailů, ve kterých dokázal vypsat nespočet příběhů tak, aby spolu souviselo vše jak v přítomnosti, tak i v budoucnosti. Tento autor má dle mého názoru velmi zajímavý styl psaní a určitě se v blízké době vrhnu i na další knihu od něj.
Je až zázrak, že mě příběh o tématech, po kterých bych v životě nesáhla, dokázal nejen neunudit k smrti, ale také rozplakat v záchvatu smíchu.
Tuto knihu jsem si přečetla pouze z důvodu, že jsem po ní již dlouho koukala a zaujala mě obálka. Rozhodla jsem se jí dát šanci. Kniha mě překvapila v dobrém slova smyslu. Objevila jsem zase něco jiného, za což jsem ráda.
Jelikož se jedná pouze o mini recenzi, nebudu Vám zde vypisovat milony faktů.

Kniha se mi velmi líbila a doporučuji ji k přečtení.

Mé hodnocení: 90% :-)

Alchymista - Paulo Coelho

19. března 2017 v 16:52 | Kristýna Mendlová

,,Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami."


Kniha o hledání smyslu lidského života. Jednoduchý příběh plný složitostí, na které se všichni snažíme najít odvahu a odpovědi. Kniha volající po naplnění životního příběhu.

I tak mohu nazvat knihu Alchymista od autora Paula Coelha, od nějž jsem četla již knihu Veronika se rozhodla zemřít.
Hlavní hrdina, pastýř ovcí Santiago, se rozhodl vydat na cestu do neznáma. Na stezku plnou hrozeb a překážek. Jen proto, že uvěřil svým snům a neznámá cikánka mu pověděla, že každý by měl snům věřit a pokud možno se je snažit i naplnit.

Cestou za svým životním příběhem je nucen se vzdát svých ovcí, které ho naučili rozumět řeči beze slov. Získává spoustu cenných zkušeností. Postupem času se vydává do pouště, kde riskuje kvůli rozbrojům pouštních kmenů svůj život. V oáze potkává svou životní lásku a nakonec, když je přesvědčen, že je pro ni schopen se svého snu vzdát, objeví se i alchymista, který ho doprovodí až k jeho životnímu příběhu. Jako jeden z mála rozumí řeči pouště a cestou se učí i řeči svého srdce.

,, Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil."

Každý z nás by měl naslouchat svému srdci a jít za tím, po čem opravdu touží. Proti rozumu, který mu říká, že to není možné. Jít a ukázat ostatním, že to je možné, když mluví o nemožném a smějou se.

O tom je celá tato kniha. Rozhodně si však nedovedu představit, že bych podle těchto myšlenek - Ačkoliv jsou krásné - mohla v dnešní době žít. Jít si za svým snem a na všechno ostatní se vykašlat, je tak trochu sobecké.

Možná v ní každý z Vás spatří něco jiného. Jinou filosofii. Stejně tak, jako je tomu v Malém princi. Tyto dvě knihy bývají často porovnávány a jistá souvislost v tom jistě bude. Už jen tím, že se nám v příběhu zdánlivě jednoduchém, odhalují věci, nad kterými je třeba přemýšlet a zároveň i prostředím pouště.

Už kvůli tomuto přirovnávání a kritizování této knihy jsem si ji musela přečíst. Rozhodně však nesdílím ten názor, že je naprosto stejná jako Malý princ. Je to kniha s určitou duševní hodnotou. Pro mě osobně však tato kniha nepatří k těm, z kterých bývám nadšená i dlouho po dočtení, ale zároveň to není ani kniha, kterou bych četla s nechutí.

Kniha mě zaujala myšlenkou, ale jistě nebude patřit k těm, které budu chtít číst stále dokola, tak, jako je tomu právě u Malého prince či jiných knih.


Knihu tentokrát hodnotím 85%. Určitě ji doporučuji, pokud máte rádi knihy s duší. Ale pokud hledáte dalšího Malého prince, budete možná zklamáni.

Paulo Coelho: Veronika se rozhodla zemřít

11. března 2017 v 20:06 | Kristýna Mendlová

,,Myšlenky se vám budou vracet, ale zkuste je odsunout. Máte dvě možnosti: ovládnout svou mysl, nebo se nechat myslí ovládnout. Druhou alternativu už jste prožili - nechali jste se vést strachem, neurózami, nejistotou - protože člověk má tento sklon k sebeničení.

Název knihy: Veronika se rozhodla zemřít
Autor: Paulo Coelho
Rok vydání: 2000
Nakladatelství: Argo

Příběh, který vypráví tento román je jeden z těch, které jsem si vybrala podle názvu. Jak už vypovídá samotný název knihy, mladá Slovinka Veronika se rozhodla spáchat sebevraždu.
...

V životě jí nic nechybělo. Měla přátele, práci, milující rodiče. Avšak ten stálý stereotypní způsob života, ve kterém již poznala klady i zápory života ji omrzel. Nic nového ji vyjma stáří a samoty potkat nemohlo. Neměla pro co žít. Cítila se jen jako bezvýznamná součást Slovinska a světa, který ani netušil, kde Slovinsko leží. Zbytečná.

Jenže její poklidný způsob odchodu jí nevyjde a ze spárů smrti se ji podaří zachránit. Veronika je tak převezena do proslulého blázince ve Villete.
Všechna rozhodnutí však mají své následky. Způsobila si předávkováním těžkou poruchu srdce a lékaři jí dávají jen pár týdnů života. Nakonec tedy uspěla, nebo ne?

Veronika se vždy snažila dělat to, co se od ní očekávalo. Nikdy neměla odvahu řídit se tím, co sama chtěla. Najednou však nezbylo nic jiného, než přítomnost.A čekání na smrt.

Ve Villete se setkává s mnoha lidmi, z nichž každý má svůj důvod proč tam je. Postupem pobytu se ve Veronice cosi zlomí a probouzí se v ní pocit, že sebevražda byla chyba.

...
Tato kniha mi zpočátku nepřišla nijak extra zvláštní a zklamala tak má očekávání. Text byl zpočátku nudný a na můj vkus zdlouhavý. Chtěla jsem ji odložit a nechat ji být.
Ale vydržela jsem a postupem času jsem se víc a víc vžívala do role hlavní hrdinky.

Kdo z vás by chtěl čekat na smrt s vědomím, že zemřete a přesto si nemoct určit kdy?
A nakonec, po tom všem, nalézt touhu i důvod žít a vědět, že stejně zemřete? Vlastní vinou?

Možná jen málokdo dokáže pochopit, proč se vlastně Veronika rozhodla zabít. Vždyť přece měla ,,vše". Tak relativní pojem.
Potřeba být užitečný a mít ve svém životě nějaký cíl je, alespoň podle mě, zásadní. K čemu vám je život, když je naprosto zbytečný?

Tato tenká knížka mi dala zpočátku zabrat. Ale nelituji toho, že jsem se do ní pustila a přečetla ji.
Děj se může zdát na první pohled jako jednoduchý, ale věřte mi, že se v ní skrývá cosi, co donutí člověka zamyslet se nad vším. Přehodnotit svůj život a možná i samotný přístup k němu.
Knihu hodnotím jako velmi dobrou. Snad jen kvůli pár nudným částem jí uděluji 4 hvězdičky z 5ti.




Jsou světla, která nevidíme - Anthony Doerr

4. března 2017 v 19:39 | Kristýna Mendlová
Název: Jsou světla, která nevidíme
Autor: Anthonny Doerr
Nakladatelství: Moba

,,Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."


Těmito slovy, z knihy Dvacec tisíc mil pod mořem, vyzývá příběh o lásce v rodině, osobní odvaze, o tom jak touha uniknout nešťastnému životu, může člověka přimět k tomu, aby dělal věci, s kterými vlastně nesouhlasí.

Hluboké myšlenky, krásné lyrické pasáže v nichž proti sobě stojí krása lidskosti, lásky a zároveň krutost a surovost tehdejší doby, při kterých se vám nejednou sevře srdce.
Tak to je ona - kniha vyprávějící silný příběh o poznávání světa, o vášni pro vědomosti a touze po poznání.
Zanechá ve vás miliony emocí i dlouho poté, co ji dočtete.

Je v ní příběh o malé dívce, pocházející z Francie, na kterou už v šesti letech čeká první těžká zkouška. Oslepne. Její otec se ji snaží pomáhat, jak jen to jde, třeba pomocí modelů ulice ve které bydlí. Na Marii - Lauru však čeká ještě mnohem více zkoušek, kterými bude muset projít.

Němci obsazují Paříž a tak jsou s otcem nuceni vydat se za nejasnou vidinou nového, bezpečného útočiště. Existuje ale takové místo ve válkou a nenávistí rozbouřené Evropě?
A co její otec, který s sebou nese ještě jedno velice nebezpečné tajemství?

Co když příběhy z muzea ukrývají více, než se na první pohled zdá?
Co když kletby opravdu existují?
Někdy je prostě lepší, ponechat hrozby za stovkami zavřených dveří. A někdy je třeba být silnější, než druzí a zbavit tak svět bohatství, které v sobě ukrývá smrt.

Na druhé straně tohoto příběhu se v hornické, německé kolonii vyrovnává mladý chlapec Werner se smrtí svého otce. Touží po jiném osudu, než kterému je předurčen.
Touží po záhadách, fascinuje ho věda a technika. Dokáže spravit každé rádio. A jeho talent tak nezůstává nepovšimnut. A tak si jde mladý Werner za snem, který se pomalu, ale jistě mění v noční můru.

Ne vše po čem toužíte, je totiž to, co je pro vás správné.


Jedním slovem by sa tato kniha dala popsat, jako DOKONALÁ.
Autor ji dokázal skvěle rozpracovat a ztvárnit všechny příběhy v ní tak, že opravdu měly v knize svůj význam.
Kniha je v hardbacku a krásným modrým obalem, který na vás dýchá tu tajemnou atmosféru francouzského pobřeží. Samotný příběh je psán tak sugestivně, že máte v jednu chvíli i dojem, že jste ve francouzské pekárně a cítíte vůni čerstvého pečiva.Donutí vás přemýšlet o věcech jinak, než doposud. Jaké to asi musí být, když oslepnete? Co jsou vlastně ta světla, která nevidíme?
I přes to, že nemáte čas, ji jistě zvládnete přečíst během pár dnů. Kniha má totiž opravdu krátké kapitoly, ve kterých se určitě neztratíte, když ji na chvilku odložíte. Hodí se proto na přestávky do školy ( i na hodiny :D ), na cestování i během dlouhé chvíle při čekání u doktora.
Jedinou malou nevýhodou je její rozměr, neboť 534 stránek je v tašce do školy znát.Ale i přesto jistě stojí za přečtení.
Já osobně miluji takové knihy, které vás nutí přemýšlet. Zamyslet se nad vším a brát život zcela jinak. Jsem takový ten ,,až moc přemýšlivý typ". Stejně, jako jsem si zamilovala Zlodějku knih, jsem se zamilovala i do této knihy. Obě tyto knihy jsou si hodně podobné. V každé se střetává lidskost s krutostí a nenávistí. V každé je kus poučení.

Pokud jste ještě nečetli tuto knihu, jistě si ji přečtěte. Nebudete litovat.
Já ji hodnotím 5ti hvězdičkami, neboť mě opravdu nadchla a vím, že se k ní ještě párkrát vrátím a jistě si chci přečíst i další knihy od tohoto autora.

Jestli znáte nějakou knihu, která vás také tak moc nadchla a máte dojem, že by mě mohla také nadchnout, určitě ji zmiňte v komentáři. :-)

Teď se musím zaměřit na školní četbu, abych si ji k maturitě osvěžila, ale nějakou dobrou knihu si ráda přečtu.
Vaše Týnuš

The Good Girl - Mary Kubica

3. března 2017 v 21:03 | Kristýna Mendlová
Zdravím všechny čtenáře mého blogu. Usmívající se
Protože mi přijde škoda, že zde mám rubriku pro recenze knih a nepíšu do ní, rozhodla jsem se věnovat tomu trochu více pozornosti, než předtím.
Tak tady máte jednu z mnoha knih, které Vám představím.


Název knihy: The Good Girl (Ano, četla jsem ji v angličtině :D )
Autor: Mary Kubica
Žánr: Thriller

The good girl, v překladu ,,Hodná holka", je příběh o dceři amerického soudce Mie Dennett.
Ta se od své rodiny distancovala již před několika lety a začala se věnovat učení výtvarné výchovy na speciální škole, čímž velmi pobouřila a zklamala svého otce, který si pro ni představoval práva.

Právě Miu si vybrali zločinci, kteří se chěli jejímu otci pomstít a také tak získat tučné výkupné. To ale nepočítali s jejich najatým únoscem Colinem Thatcherem, ve kterém se během únosu hnou výčitky, jiskřičky pochyb a obav.
Jenže, co teď s Miou, když ji nechce předat těm, co si ho najali?
Nemůže ji pustit, kvůli policii.
Nemůže ji zabít, protože to už by ji rovnou mohl předat.
Ve vzduchu tedy stále zní otázka: ,,Co vlastně s ní?".

Hlavní hrdinkou této knihy je sice Mia, ale vyprávění příběhu z jejího pohledu nečekejte. Jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu její matky Eve, jejího únosce Colina a nakonec - detektiva Gabea, který se Miu snaží vypátrat.

V knize se pohybujete nejen mezi střídajícími se postavami, ale i dobou mezi ,,Předtím" a ,,Potom".
Čtenáři si tak projdou v kapitolách ,,Předtím" celým únosem a vším, co se odehrávalo po něm. Strachem její matky Eve o její bezpečí, obavami jejího únosce Colina a snahou Gabea ji najít a zachránit.
V kapitolách ,,Potom" zjišťujeme, že Mia je sice v pořádku doma, ale trpí amnézií, se kterou nemůže hnout. Nevzpomíná si tedy na únos, a tak nemůže policii pomoct s dopadením těch, kteří za vším stojí.

Celou knihu jsem si přečetla v angličtině, proto mi občas činilo problém zorientovat se v ději a nejednou jsem se proto k některým kapitolám vracela.
(Rozhodně mohu čtení knih v angličtině jen doporučit. Jednak si zlepšíte svou slovní zásobu a zároveň na sebe můžete být pak hrdí, že jste to i přes vaši špatnou angličtinou zvládli. Protože vážně v angličtině nevynikám, jen mě ten jazyk baví.)

Vzhledem k tomu, že detektivní příběhy, až na drobné vyjimky, mi nic moc neříkají a čtení takových knih mi připadá nezáživné, měla jsem opravdu obavy, zda ji přečtu. Ale rozhodně nelituji. Kniha mě totiž příjemně překvapila, byla pro mě čtivá a zajímavá.
Knihu bych ohodnotila velmi kladně a jen proto, že mi občas vážně vadilo rozdělení kapitol a konec mi připadal vážně podivný, dala bych jí 4 hvězdičky.

V příští recenzi Vám představím další skvělý objev, kterým je kniha: Jsou světla, která nevidíme. (Právě jsem ji dočetla a jsem nadšená.)

Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

4. května 2016 v 20:37 | Kristýna Mendlová

...Paříž. Francie. Vůně čerstvě uvařené kávy. Rozečtená kniha v kouzelné knižní kavárně....


Alespoň tak na mě působila obálka této knihy. Jaká je ale realita?
Kniha je o mladé pařížance Diane, která se po tragédii, jenž jí vzala rodinu, těžko vzpamatovává. Odjíždí proto do Irska, aby si dala život alespoň trochu do pořádku.
O knihách a kávě není téměř žádná zmíňka, což je tedy podle mě docela zklamání, protože právě to jsem od knihy očekávala - romantickou a zárověn kouzelnou atmosféru knižní kavárny v Paříži. Už jen fakt, že se děj odehrává převžně v Irsku je více než zarážející.

Když však nehledím na to, co jsem očekávala na první pohled, musím napsat, že kniha mi byla příjemným společníkem, neboť svou velikostí se dala jednoduše strčit do mé kabelky, kterou nosím do školy. Obsahově se rozhodně nejedná o propadák, který by se špatně četl - ba naopak, kniha byla oddechovým čtením, nad kterým se dalo krásně trávit čas, kdy jsem byla nemocná.
V Irsku se Diane setkává s Edwardem - na první pohled drsňák, který mi přišel docela vtipný svým vystupováním. Diane s ním nalezne novou chuť do života, avšak pak se stane něco zcela neočekávaného.


Kniha na mně od počátku púsobila až příliš převídavě. Konec jsem si představila už na prvních stránkách knihy a krom drobných zápletek jsem jsem byla v odhadu docela přesná. Avšak i přes prvotní zklamání z očekávání zcela jiného děje a velké předvídavosti ji mohu vřele doporučit všem, co nemají moc času a chtejí se začíst do nějaké oddechovky nad kterou nemusí moc přemýšlet.

A co vy? Četli jste ji? Jaký je Váš názor? Pište do komentářů :)

Vaše xxxTýnušxxx

Recenze: Zlodějka knih

23. října 2015 v 13:38 | Kristýna Mendlová
Příběh o válce a knihách.
Příběh, který vypráví sama smrt.
Příběh o beznaději, přátelství a slovech, která Vás mohou zachránit...


V posledních dnech jsem četla Zlodějku knih od australského autora Marcuse Zusaka. Tento autor mimo jiné napsal i další knihy jako např. The Messenger (Posel, 2002) a Bridge of Clay (Clayův most).
Zlodějka knih se stala mezinárodním bestselerem.

Je to kniha, která Vás pohltí od prvního řádku a nebudete ji chtít odložit.

Kniha je o dívce, která viděla umírat spoustu lidí.
O divce, která našla svou útěchu ve slovech.
O dívce jménem Liesel.

Děj se odehrává v nacistickém Německu před a během 2.sv.v., v době kdy nikdo nemá jisté, jak dlouho bude žít.
Poté co Liesel vídí umírat svého bratra na cestě k nové rodině, ukradne svou první knihu...
Neumí číst a proto ji její nový táta učí číst a ona svou jedinou naději nachází ve slovech...


Vlastní hodnocení:

Tato kniha mě nadchla už když jsem ji poprvé spatřila a vtáhla mě do děje již od prvního řádku. Podle mě je velmi čtivá a nemám nic, co bych jí mohla vytknout.

Knižní výzva

16. září 2014 v 13:46 | Kiki
Právě čtu:

Neferetino prokletí

autor:

Kristin Cast, Phyllis C. Cast

Ve třetí novele Školy noci je odhalena tajná historie, na kterou jsme všichni čekali… Neferet, temná svůdná velekněžka Tulské Školy noci, nebyla vždy mocná upírka, ale byla vždy krásná. Vyrůstající na konci století v Chicagu v domově bez matky dělala jí její krása kořistí nežádoucí pozornosti a zneužívání, nechávajíc ji s jizvami, které se nikdy nezahojí- a Temnoty, která by nakonec mohla najít cestu ven. Ale když je Označena a získává sílu, psychickou i magickou, obrátí svůj hněv v moc a hledá cestu, jak znovu získat to, co jí bylo ukradeno. Z oběti k velekněžce, nádherné mladé ženy v silného vůdce, Neferetina cesta začíná

Knižní výzva

10. dubna 2014 v 9:57 | Kiki
Právě čtu:

DELIRIUM

Autor: Lauren Oliver

Tuto knihu jsem si vybrala na přečtení už proto, že jsem četla Chvíli před koncem a tato spisovatelka píše naprosto boží knížky :)
Zaujal mě i samotný obsah. Kniha se čte velmi dobře a je zajímavá :)

OBSAH:
Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.

Knižní výzva

28. března 2014 v 9:28

Právě čtu: Chvíle před koncem od Lauren Oliver


Kniha mě hned při prvních pár řádcích nutila číst dál a dál. Je velmi čtivá a zaujala mě. Doufám že bude taková až do konce :)
Samantha Kingstonová má všechno:
kluka,o kterého by stála snad každá.
tři úžasné nejlepší kamarádky
a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona
- od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života. Místo toho se ukáže, že je to den poslední…
Moje hodnocení po přečtení: Tato knížka je velmi dobrá...ke konci se mi chtělo brečet a doslova mě to vtáhla do svého děje :) Doporučuji přečíst je fakt skvělá :)
 
 

Reklama