,,Svět je nádherná kniha,ale nemá cenu pro toho,kdo v ní neumí číst."

Povídka:In Fine ( v koncích)

1.část

7. února 2015 v 22:28 | Krisstee
Odkaz na Prolog: http://written-angels.blog.cz/1410/prolog

Probudila se. Zdál se jí zase jeden z těch zlých snů, které se jí zdály čím dál častěji. Byla tam sama. Stála na kraji útesu a plakala. Nevěděla proč. Pak skočila.
Podobné sny se jí začaly zdát už od jejích 13 let. Děsilo ji to. Byl to jen sen, ale zároveň jí to přišlo jako deja vi. Někdy to už zažila. Ale jak by to sakra mohla zažít, když se ty sny odehrávali v minulosti?

Bylo kolem 5. Hodiny ráno a když usoudila, že už neusne, oblékla se a šla se proběhnout.

Milovala běh. Když běžela, připadala si volná jako pták. Plná energie jako vodopád. Nemyslela na nic. Jen běžela s čistou hlavou- a právě to na tom milovala nejvíce. Nemusela přemýšlet, kde je teď její otec, jestli v hospodě, nebo někde v příkopě. Její otec byl alkoholik. Nebyl doma někdy i celé dny, a když byl, tak jen spal a nadával.
Její maminka umřela, když jí bylo 10 let. Chyběla jí. Tak moc…

Začalo sněžit. První sníh v tomhle roce. Zastavila na kraji parku a koukla na nebe plné hvězd. Sedla si na lavičku, jen tak koukala a přemýšlela.

,, Krásné, že ano?" Vyrušil ji hlas poblíž ní. Lekla se a málem zaječela. Vedle ní na lavičce seděl celkem pohledný chlapec. Měl černé vlasy a nebesky modré oči. Podle účesu odhadla i to, že je nejspíš emař stejně jako ona.
,, Jsem se tě lekla…." Vydechla jsem…Ale máš pravdu, je to nádherné" odpověděla jsem na jeho otázku.
,, Promiň, nechtěl jsem tě vylekat…" začal se omlouvat…chodíš sem často?" Zeptal se mě.

Usmála jsem se na něj. Byl fakt nádhernej a milej. ,,Celkem ano, a co ty? Ještě jsem tě tu nikdy neviděla….tebe bych si určitě pamatovala"
,,Teď jsem tu poprvé, nemohl jsem usnout kvůli nové škole,o víkendu jsme se přistěhovali"
,,aha, tak to tě tu někdy musím provést" reagovala jsem rychle, tenhle kluk byl boží a já ho rozhodně toužíla poznat víc…..Pokračování příště :)

Do komentářů napište jak se Vám líbí, budu moc ráda :)

Prolog

7. října 2014 v 12:26 | Krisstee
Nastal konec.....
Naposledy ji objal a vášnivě políbil. Bylo mu to líto, ale musel...i přesto, že mu to rvalo srdce. Musel odejít domů.
Otočil a odešel na horu i se svými bratry. Nadechl se a zaposlouchal, slyšel dětský pláč, vítr a cinkot mečů...zuřila válka. Pak se na ni naposledy podíval a se slzami v očích vzlétl.

Zadívala se na něj. Měl v očích slzy. Věděla, že už ho nikdy neuvidí....
Pak vzlétl pryč.
I přesto, že byl tak daleko, zdálo se jí o něm každičkou noc ve snech. Viděla jeho tvář tak živě, vysoká postava,černé vlasy, jako uhel, nebesky modré oči a andělská tvář....plné rudé rty, které už nikdy nepolíbí....
 
 

Reklama